Sew together bag

Tato taštička se česky nazývá všelijak, ale těžko najít nějaké krátké jednotné pojmenování. Plácnu něco podle sebe... třeba ...zipová taštička tři v jedné :-)

Zkusila jsem to po svém bez cizího střihu a tady to zaznamenávám. Přidám odkaz na stránku, která mi pomohla nejvíc -
http://quiltbarn.blogspot.cz/2014/03/sew-long.html

Na té stránce najdete odkazy na 5 dílů jak pracovat se zakoupeným střihem.

DAY 1 - March 14th
DAY 2 - March 15th
DAY 3 - March 16th
DAY 4 - March 17th
DAY 5 - March 18th
Hodně pomůže i 8dílné video, zde odkaz na první díl (tam se toho moc neděje), ale odtud vede cesta k dalším dílům.
https://www.youtube.com/watch?v=qeRKxmoEI7A
Další odkaz je na tajwanské video, švadlenka drmolí čínsky a šije fofrem:-), trvá to skoro hodinu, něco tam dělá mírně jinak, ale dost mi to pomohlo a líbila se mi i jiná její instruktážní videa.
https://www.youtube.com/watch?v=jOA0Fq2vO_w

Tady je pár snímků z mého pokusu. Nepopisuji každý detail práce, rovněž jsem vypustila popis závěrečného sestavení. Doporučuji případně se podívat na uvedené odkazy.

Nachystané díly A, B, C, vnitřky kapsiček už jsou
přišité k začištěným zipům

Kontrola, těch není nikdy dost. Nevšimla jsem si ale,
že jeden zip je naopak (všimněte si na hotovém výrobku).
Teď jsem to ale ještě mohla poměrně snadno opravit.

Venkovní díl - termolínový proštepovaný sendvič

Odměřila jsem od středu zipu 11cm na každou stranu

přeložila a prošila, čímž se uzavřel spodek
zazipované přihrádky

Všechny tři už mají uzavřený spodek

Boční díl

Rozměry dílů

    Schematický nákres - vnitřek taštičky z boku

Z nákresu je vidět, že jsou zde tři typy obdélníkových dílů:

• díl A (6ks) vnitřky uzavřených kapsiček
• díl B (2ks) v mém modelu  červená látka se srdíčky
• díl C (2ks) v mém modelu růžová vzorkovaná

Díly B a C jsou podlepeny vliselínem.
Délka zipů včetně začištění konců - 25 cm

Výchozí rozměry dílů:

• A .......  12,5cm x    25 cm
• B ....... 28 cm x     25 cm
• C .......  28cm x     25 cm

Boční díl je lichoběžník -  4ks

• dolní základna   38cm
• horní základna   16cm
• výška                 13 cm 

 Šila jsem na šířku patky, tj. 0,5-0,6cm
Vnější díl: 26cm x 38cm (při sestavování případně ostřihnout)
zip 54 cm
Rozměry nejsou možná ideální, pro příští verzi je zřejmě změním. Zamýšlím udělat několik variant velikosti.

Tašky a obal na knihu

Před časem jsem ve svém článku  Letní rychlošití ukázala taštičku pro vnučku. Na podobném principu jsem ušila dospěláckou tašku. Inspirovala jsem se zde a zde. Pokud se vám zdá, že ten postup je nějak jiný, než u té dětské taštičky, tak je to jen první dojem. Vyjde totéž.

Taška se v tomto případě sestavuje ze čtyř pruhů o rozměrech 16cm x 64cm. Proužky látek nestejné šířky jsou kladeny pod úhlem 45°, mají délku aspoň 27cm. Našívání nutno průběžně kontrolovat na nějakém pomocném papírovém pruhu 16cm x 64cm, aby po sešití proužků šel oříznout (ostřihnout) pruh o požadovaném rozměru.
Na internetu jsem narazila na tento obal na knihu a zatoužila jsem zkusit si to.

Sešívala jsem proužky o šířce 3cm, vždy tři vedle sebe. Šila jsem na šířku patky. Po vyžehlení jsem zjistila šířku trikolory a zarovnala na čtverec. Poskládala jsem si čtverečky, pak sešívala do pruhů a ty zase k sobě tak, aby mi šel vystřihnout požadovaný obdélník obalu, přičemž směr pruhů je 45°. Samozřejmě jsem nezapomněla k obalu přišít záložku.

Nedokončená taška, vpravo je podšívka
s našitou kapsičkou

Jak už jsem tak byla zabraná v tom proužkovém šití, napadlo mne udělat ty základní díly tašky jinak, obdobně jako ty trikolorky na obalu. Nevypadá to až tak špatně a velkou výhodou je, že proužky jsou dlouhé jen 16cm, tudíž se využily i menší zbytky látky. Nevýhodou bylo zase to, že musely mít stejnou šířku. Ze začátku to chce trochu kupeckých počtů, zkusit si to a první čtvereček (celkem jich je 16) případně obětovat.
Mám těch zbytků nějak moc, takže si asi zopakuji tyhle drobné šicí projekty. Do velkých věcí, jako třeba přehozy na postel,  se mi momentálně pouštět nechce.

Pěstitelem lesa na stará kolena

V lednu roku 2011 jsme zakoupili vytěženou lesní parcelu o výměře 2,2ha. Bylo to následkem náhodného vánočního surfování po internetu. Za normálních okolností těžko vznikne tak veliká paseka, je to totiž proti lesnímu zákonu. To by se mělo stát snad jen po nějaké kalamitě. Ovšem někdy stačí, že kus lesa zdědí někdo, kdo o něj nemá zájem, potřebuje peníze a tak ho nabídne k prodeji. Pokud les koupí těžařská firma, její jediný zájem je les vytěžit a nejlépe najednou. Tak se prostě využije nějaký bílý kůň, stromy naříznou, nahlásí se to policii. Pachatel samozřejmě neznámý. Nezbývá, než les vytěžit.
My jsme tedy získali dost velkou parcelu, kterou jsme museli vyklidit od zbytků po těžbě. Povinností majitele je pozemek do dvou let znovu zalesnit. Celé předjaří jsme snášeli větve a klestí na hromady, něco jsme spálili, něco jsme narovnali do několika dlouhých bariér, kde to postupně zetleje.
Lesáci dělají jakousi rekultivaci, takovou lesní orbu, ale to jsme z finančních důvodů vypustili. Sázeli jsme stromky rovnou do nezpracované země, buď do jamek (smrky), nebo do štěrbin po speciálním rýčku (duby). Bylo to sice pěkně ekologické, ale protože se nerozrušil travní drn, tráva bujně rostla a my sotva stačili ji vyžínat.
V dalších článcích bych chtěla blíže popsat, jak jsme sázeli jednotlivé druhy stromů a jak se nám to dařilo.

Rok 2006, stoleté stromy ještě stojí

 Teď jen tak všeobecně představím náš les. Ještě že existují internetové mapy se snímkováním. Na té naší parcele bylo hodně stoletých stromů, počítala jsem na pařezech letokruhy. Smrk se může těžit až ve stáří 80 let, dub zhruba ve 140-180 letech, pokud ovšem nenastane nějaká kalamitní situace.
Celou parcelu máme chráněnou dvěma drátěnými oplocenkami, větší z nich je po obvodu té širší části.

Ze serveru katastrálního úřadu, veřejně přístupné,
 jako podklad mají nyní fotky z roku 2015

Dokonale jsme pochopili, proč lesní zákon nedovoluje paseky větší než třetina hektaru. Změní to totiž mikroklima a sazenice se špatně ujímají. Naštěstí je náš les chráněn od jihu starým lesem, kde vysoké stromy polovinu dne zastiňují dost široký pás . Nebýt toho, byla by naše práce mnohem svízelnější a méně úspěšná.


Zajímala mne historie tohoto kousku lesa, ale moc se toho zjistit nedá. Na stránkách Moravského zemského archivu jsou digitalizované tzv. Indikační skici. Našla jsem zákres naší parcely. Je vidět, že část byla tehdy nezalesněná a využívala se jako louka.

Uprostřed hraběcích lesů byly sem tam parcely
malých vlastníků, r. 1826

Doposud je to vlhčí kousek, svažuje se mírně k potůčku.

Na starších skicách je o dost více drobných vlastníků než o 50 let později. Je vidět, že zájmem velkých vlastníků je skupovat malé kousky a svůj majetek zvětšovat a scelovat. Kolem nás jsou státní lesy, protože hraběcí majetek byl po r. 1945 vyvlastněn.

Přesnější zakreslení z roku 1877

Máme jednu velkou výhodu. Smíme si jezdit autem až k pozemku skoro 6km lesem, ostatní musí nechat auta před závorou.
Někdy si myslím, že ten les je nejkrásnější VĚC, kterou tady po sobě necháme. Náš dům možná za 150let bude zbourán, ale naše duby pořád ještě budou stát.