Plody pozdního podzimu

Letos měly některé duby hodně žaludů. Rozhodli jsme se jich trochu nasbírat. Zjara je nasejeme a uvidíme, kolik sazenic nám vyroste. Před  pár lety jsme to zkusili, ale dopustili jsme se chyby. Naseli jsme je na podzim a myši nám je sežraly skoro všechny. Zjara jsme síji opakovali a celkem se zadařilo. Ale stejně je nejlepší sadbu nakoupit ve školce, zkrátí se tak doba nutné péče o mladý stromek.
Nejprve padají z dubu červivé žaludy, ty nejlepší padají až nakonec. Pár kbelíků jsme sebrali, snad aspoň desetina bude dobrých. 

Sbírali jsme opakovaně pod jedním statným dubem u lesní cesty, nebyla tam totiž tráva. Obrázek na dubu znamená, že zde mají zastávku procesí jdoucí k nedalekému mariánskému poutnímu místu.

Snažili jsme se sbírat ty nejpěknější žaludy, ale stejně jsme jich nasbírali spousty děravých. Někdy jsou červivé i ty napohled bezvadné.

Kdysi jsem četla o tom, jak v dobách neúrody lidi přidávali do obilné mouky mleté vyloupané dubové žaludy. Tak jsem si ze zvědavosti taky ochutnala. Jádro se kouše zhruba jako nějaký ořech, ale čím déle se žvýká, tím víc hořkne a trpkne. Dá se to i spolknout, ale není to žádné pochutnání. Prostě moc tříslovin, brrrr. Dub má zřejmě třísloviny ve  všem, v listech, dřevu i kůře (odvar se používá v lidovém léčitelství zevně, má svíravý protizánětlivý účinek).
Tak a teď o něčem chutnějším - o lískových oříšcích.Před časem jsem tady psala o lískách a nelichotivě jsem se vyjádřila o oříšcích lísky turecké. Letos se jich urodilo hodně, tak se pokusím něco z té úrody vytěžit. Skořápka "turka" je ale tak silná, že se do ní musí pořádně majznout a odnese to i jadérko, které je pak k nepoužití. Po mnoha pokusech se ale dá získat určitá obratnost.

Vlevo oříšky lísky turecké, vpravo oříšky lísky obecné

A ještě jednou zblízka., vlevo je ten "turecký".

Po rozlousknutí - vlevo skořápka oříšku lísky obecné. Je jasně vidět, že skořápka "tureckého" je silnější, zato jadérko samotné je skoro bez šupinek, takové nahaté.

Turecké lískáčky jsou mnohem menší, ale jejich srdíčkovitý tvar by mohl být hezký na zdobení nějakého drobného pečiva.
Vlašské ořechy taky máme, pomalu je louskám a dávám do mrazáku, aby byly pohotově po ruce a nežlukly. Používám je hlavně na dorty, protože suchý piškotový korpus není nic moc. Pokud se ale nahradí polovina mouky mletými ořechy, je to úplně luxusní. Všechny moje dorty pro vnoučata k narozeninám a křtinám mají ořechový korpus.

Když rozkvetly lípy

Letos se lípy vyznamenaly. Vynahradily si loňský slabý rok a obalily se květy důkladně. Lipový čaj mám moc ráda, ale ne ten kupovaný. Málokdy je totiž voňavý a dobrý. Tak jsem si počkala, až rozkvetly naše lipky v lese. Čistota je zaručena.

Koruny kvetoucích lip teď nejsou zelené, ale krémově bílé.

Květy narostly v chomáčích, za každým listem snad tři květenství.

Jak jsem si tak prohlížela jednu lipku, uviděla jsem roj včel. Bylo to snad 20m od úlů, takže byly naše. Cizí roje je lepší nebrat, nikdy se neví, jak moc jsou promořeny parazity a nemocemi.

Měla jsem dilema - nahlásit to Včelařovi nebo být radši zticha.

Věděla jsem totiž, co bude následovat. Kromě toho jsem už chtěla jet domů. Ale nakonec jsem to přece jen nahlásila.

Bylo rozhodnuto - uříznout větev s rojem, nějak to zapakovat a převézt na jiné stanoviště.

V lese jsme stejně neměli volný úl. Naštěstí jsem tam měla kartonovou krabici. Chtěla jsem ji rozdělat a položit před některý úl, aby tam nemohla růst vysoká tráva. Tady je video - větev se musela trochu zakrátit a šup s ní do krabice. Některé včely neseděly v chumáči, ale divoce poletovaly. Nepojedou s námi pryč, ale budou se muset asi vrátit do původního úlu.
Já jsem za plotem a podávám potřebné věci z auta apod. Taky mám za úkol přebrat přes plot krabici, protože branka je daleko.

Ta krabice mi připadala velice nevyužitelná a ejhle,  jak se hodí.

Přejeli jsme na zahradu, bylo tam pár volných úlů.

Nastalo setřepávání včel do úlu.

V úle byly nachystány rámky s tzv.  otevřeným plodem, aby se ho nové obyvatelky ujaly, jenže velká část roje se rozlítala a začala se usazovat na blízký šípkový keř.  Zřejmě vzlétla i matka, protože postupně se začaly přidávat i včely, které se podařilo setřást do připraveného úlu.

Ještěže si sedly tak nízko a v dosahu.

Honem jsme začali do vzduchu mezi poletující včely vychrstávat vodu z pet-lahví, abychom nasimulovali déšť. To se pak shlukování do chumáče urychlí a hlavně nedostanou nápad letět jinam. Pak jsme se dali do jiné práce a čekali, až si skoro všechny vyrojené včely sednou.

Tady je třeba rámek se zavíčkovaným plodem (vyklube se pak hotová dělnice), některé buňky s plodem jsou zatím otevřené, protože larva je ještě malá a musí být krmena.

Tady je taky otevřený plod. Ty větší vyboulené buňky jsou zavíčkované trubčí larvy. Dole ten rampouch je matečník. Vylíhne se z něj nová matka a může dojít k rojení. Včelaři je někdy odstraňují nebo dávají do tzv. oddělku (vezme se pár rámků se zásobami, plodem a včelami a založí se tak nové včelstvo).

Tak se zdá, že už se nám včelí roj usadil. Tady je video. Nebojte, mám včelařskou ochrannou síťku přes hlavu.

Už jsou skoro všechny. Tak zase znovu - odstřihnout větvičky a opatrně přenést do nachystaného úlu.

Včely, které se vyrojily, se na cestu dobře napily medu, takže ani nemají náladu štípat. Sedí mi na levé ruce, tykadla (má v nich jakési senzory) opřená o moji pokožku a vyhodnocuje. Zkoumání nedokončila, odmetla jsem ji.

Opatrné přenášení. Potíž je v tom, že roj obalil dvě nespojené větvičky.

Šup s nimi do úlu. Dole mají rámky s plodem od jiného včelstva, dále tam mají rámky, aby mohly stavět a matka klást. Horní nástavek je tam vlastně jen proto, aby se tam dala celá větvička a nemusela se otřepávat. Co přečuhuje, musí se zakrátit. Pak přiklopit víko a raději zavřít česno.

Druhý den ráno jsme zjistili, že už se zabydlely a přelezly na nachystané rámky. Holá větvička se mohla vyndat, do horního nástavku včely dostaly další rámky, aby měly co dělat. Do zimy z nich bude plnohodnotné včelstvo.

Jaro v lese

Jaro dorazilo i do našeho lesa. Břízky sice neustále redukujeme, ale pořád jich tam máme dost. Jsou to pěkné stromy a navíc jsou kompletně jedlé, listí se dokonce používá ve farmacii k močopudným čajům apod.

Samčí jehnědy visí jako nějaké ozdoby a povlávají ve větru.

Prašníky jsou už prázdné.

Otevřené šupiny samičích jehněd tvoří jakoby ostnatý povrch, vidět jsou růžovobéžové vlásečky blizen.

Velké překvapené mě čekalo u několka našich modřínů, jsou zasazeny asi 7let, od stadia semínka je dělí asi 10 let a už kvetou.

Dekorativní samičí květ, bude z něj šiška mnohem menší než smrková.

Samčí modřínové květy

A copak se děje v našem "rybníčku", spíše louži?

Plavou tam chuchvalce žabích vajíček. To zas bude skřehotu!

Některým smrkům se letos zachtělo kvést.

Před třemi lety jsem si v lese zasadila kamčatskou borůvku. Konečně začala trochu růst. Není to vlastně borůvka, je to jedlý druh zimolezu.

Pěkně kvete. Přistihla jsem tam dva čmeláky, kteří mi to tam  systematicky opýlili.

Škoda jen, že se to jaro tak kvapně překlápí do léta. Žádné deštivé aprílové počasí se nekonalo. Vše vypadá svěží, ale vody je opravdu málo.

Sázím moje smrčky

Jakmile na jaře rozmrzne zem, dá se začít se sázením. V lese to ale trvá déle, slunné dny nestačí, musí přijít teplý vzduch.
Máme v podstatě skoro celou paseku posázenou, ale ještě se dají najít místečka, kam by se nějaký ten smrček vešel.Taky je potřeba nahradit uschlé smrčky z loňské výsadby.

Tady mám takovou svoji miniškolku. Smrčky pocházejí ze zakoupeného osiva. Protože jsem jim nedávala takovou péči (zalévání, hnojení apod.) jako v profesionální školce, rostly dost pomalu, přibližně 4-5 let.

Vždycky si jich vyrýpnu zhruba deset a jdu hned zasadit.

Moc se s nimi nepárám. Zapíchnu sazák, zaviklám s ním a otočím trochu doleva a doprava. Pokud by půda byla moc tuhá, vyrýpnu jakýsi "špunt". Smrček nemá kůlový kořen, spíš se rozkládá do stran, tak by měl být zasazen do jamky, pouhá štěrbina není moc vhodná. Ovšem u menších sazeniček postačuje.

Stromky mají být v řadě z praktických důvodů. Při vysekávání trávy pak vím, kde si  mám dávat pozor.

Při takovém doplňovacím sázení netrhám žádné rekordy, stačí 50-60 kusů, však zítra je taky den.
Tak mám čas projít se trochu po pasece a okolí. Zjistila jsem, že včely nosí pyl. Líska už odkvetla, tak to bude nejspíš z olše. Olše a líska jsou docela příbuzný druh. 

Samčí květy - dlouhé jehnědy, samičí květy - růžovofialové "šištičky".

Pod každou šupinou je okvětí se čtyřmi tyčinkami, každá má dva prašníky, celkem tedy osm prašníků jako u lísky. Jsou jen jinak uspořádány. Tato olše ještě pyl nepouští, je v mrazové kotlině a čeká na vyšší teploty.

Na olši žádné oříšky nevyrostou, samičí květ zdřevnatí, vypadá jak šištička, ze které nakonec vypadávají semínka.
Olše je větrosprašná, včely nepotřebuje. Včely ale její pyl potřebují a užijí si ho více než toho lískového, protože už je spolehlivější jarní počasí.

Lovy beze zbraní aneb kdopak nám sem leze

Po velké sněhové nadílce je záhodno se podívat do lesa. Musíme ale vyčkat, až se po lesních cestách dá projet, ne třeba až na místo, ale aspoň přiblížit. Ve sněhu jsou dobře vidět stopy a odhalí se "tajné" stezky zvěře.

Nejprve musíme zkontrolovat úly.

Vše je v pořádku.

Pak se ještě trochu projdem po naší parcele.

Tady jsme si naskládali dřevo na topení. Není to nic moc, jen habry, které překážely.

Copak se děje na dolní louži? Nic. Koupelna divočákům zamrzla.

Taky bylo na čase zkontrolovat naši fotopast a vzít ji domů kvůli dobití baterií. Dávám ji střídavě na dvě místa a nechávám asi 4-6 týdnů. Vždy ji zamířím směrem ven z oplocenky, aby bylo vidět, co se pohybuje kolem. Někdy nastavuji kombinaci foto+video, jenže než se fotka uloží, tak je objekt dávno v tahu a na videu nic není. Tak jsem zkusila dát jen video. Zdá se, že toho zachytíme víc.
Navzdory naháňkám černé zvěře (po čtyři soboty před Vánocemi) se nezdá, že by jich nějak ubylo. Nám nijak zvlášť neškodí, ale rozbíjejí oplocenku, a tím uvolňují cestu spárkaté zvěři, která dokáže nadělat škody moc a moc.
Fotopast zaznamenává datum a čas (pokud ho po formátování fotopasti nastavím) a taky teplotu.

Toto bude nejspíš srnka.

Toto je zřejmý srnec. Tuto dvojici mám z dřívějška zachycenou i spolu. Po týdnu měli zase cestu kolem.

Videa jsem uložila mimo, zdá se mi to lepší, nezaplňuji si tak prostor vyhrazený pro blog a podívá se jen ten, koho to zajímá.
Fotopast je přístroj velikosti foťáku, barvu má tmavě olivovou, takže je dost nenápadná. Kdo o ní neví, tak si jí ani nevšimne. Babička se ale někdy nechá ukecat.
Prozrazená fotopast
https://youtu.be/iXFrLpwwjdM
Tak se tedy vyfotíme (a máme to zdokumentováno hned 2x)
https://youtu.be/I_43bogAE5U
Tento srnec nám tam obchází opravdu často.
https://youtu.be/D2xZ6XwdZwg
Podle hlavičky (nemá založeno na parůžky) to bude srnka. Je i menší.
https://youtu.be/woF8Brl-geQ
Fotek a videí prasat bych měla hodně, většinou ale noční. Oni jsou ve dne dost zalezlí.
Stádo prasat
https://youtu.be/QDZXZx1BpyQ
Tohle prase je pěkně chlupaté
https://youtu.be/YNulTKyVAII
Jedno ze starších videí, lišku jsme ještě nikdy "nepolapili".
Liška nebo lišák?
https://youtu.be/nR0TsDyU3kE

Jak to naše pozorování shrnout? Zvěř nechodí po stejných stezkách denně, spíš tak týdně. Tudíž být myslivcem na čekané není zrovna snadné. Oni si ale pomáhají tím, že zvěř přikrmují nebo jim dávají lízací sůl, aby je navykli na určitá místa. A pak bum, prásk.

Štědrodenní procházka

Tentokrát bylo počasí, které připomínalo spíš Velikonoce než Vánoce. Protože byl nedávno velký vítr, jeli jsme zkontrolovat všechna naše včelstva a taky přilepšit ovečkám na Štědrý den.
Nejprve jsme zajeli do lesa. Včely byly v pořádku, ani moc nevyletovaly, protože úly jsou ve stínu.

Borovičky tady rostou jako výplň mezi duby. Dvě jejich kamarádky jsme nedávno vyřízli, protože rostly tak úspěšně, že sousedním doubkům spíš vadily, než by je nutily k růstu.

V lese je nyní dost popadaných nebo přelomených stromů. Jak jsem tak koukala na sousední parcelu, viděla jsem za modřínem křížek na obloze. Jako by ho chtěl někdo odepsat. Ale tento modřín ční nad smrkovým mlázím statečně a určitě bude odolávat větrům i nadále. Zároveň nám zajišťuje náletové modřínky, které se vždy hodí.

Nejnižší bod naší lesní parcely. Takový maličký rybníček bahňáček, oblíbený u divočáků. Zase tam byli a ryli.

Kolem toho rybníčků rostou náletové olše, některé jsme i sami zasadili. Poznávám je podle tmavěfialových pupenů, jsou dokonce na takové stopečce.

Taky tam máme javory. Toto je javor klen neboli javor horský, má zelený pupen, javor mléč ho má skořicově hnědý. Máme v lese obojí typ javoru, oběma druhům se zde daří, lesáci tu ale sázejí spíš klen.

Taky jsem si vyfotila pupen jasanu. Připadal mi ale trochu divný, měl by být přece černější. Až doma jsem zjistila, že to není plíseň, že je to jasan zimnář, odrůda spíše do parků. Je to strom  menšího vzrůstu. Zřejmě pobude jen do té doby, než začne vadit sousedním užitkovějším stromům. Potřebujeme totiž mnohem mohutnější jasan ztepilý. Zimnář se k nám dostal nejspíš náhodou, kdy jsme si sadbu občas opatřili z divokého porostu poblíž zahrady u řeky. Máme naštěstí i jasany zakoupené ve školce.

Objeli jsme další dvě štace, ale nebyl čas fotit. Nakonec jsme jeli k nejmenší skupině našich oveček ve složení beránek a dvě jehničky.

Dostali zrní do provizorního "korýtka", nechtělo se mi běžet až na druhý konec zahrady.

Jo, to je ta zvířecí láska. Jestli teda, dvounožko, už pro nás nic nemáš, tak ahoj.

Naše zahradní "jezírko". Nelekejte se toho nepořádku, ten polystyren je tam schválně, aby se nám včely netopily. Sedí jich tam nejmíň dvacet.

To tedy bylo počasíčko, včely létaly pro vodu jak divé. Potřebují ji například pro rozpouštění ztuhlých zásob. Měly vůbec plno práce, vyletěly se vyprazdňovat, vynášely mrtvolky a nečistoty. Jenže fotit je u česna jsem si netroufala, nějak se jim to nelíbilo.
Zato u vody jsou klidné, pokud se jim focení nelíbí, tak si poodlétnou.

Tady je pěkně vidět, jak se jim to na polystyrénu dobře sosá. V prohlubních je voda a stačí jen ponořit sosáček. Utopení jim nehrozí.

Tak jsem se koukla na prosincové pranostiky a nějak mi tam chybí "Když na Štědrý den včela vodu pije, tak.........". Budu asi muset počkat, co se z toho v příštím roce vyvrbí a nějak tu pranostiku dokončit.

Sázení modřínů

Modřín opadavý patří ve středoevropském prostoru k původním druhům, a proto se mu zde daří. Sází se rozptýleně mezi ostatní dřeviny, hlavně borovice a smrky. Roste i tam, kam si zaletí a kde mu neškodí zvěř, takže se vyskytuje v oplocenkách mezi duby. Patří k těm vyšším stromům, trochu vyčnívá nad smrky. Na podzim se prozradí žlutooranžovou barvou, ale zimu přečkává bez jehličí. Na jaře raší dřív než ostatní jehličnany, proto se obvykle sází na podzim.

Typické chomáčky jehličí

Většina modřínů v našem lese je náletová, jen jsme je rozesadili tam, kde  se nám hodilo. Letos jsme ale dokoupili 50ks ve školce. Viděla jsem, že takové silné sazenice nemám šanci vypěstovat a že těch 7Kč za kus není zas tak moc peněz.

Zakoupené sazenice

Modřín má kůlový kořen, ale nyní je
podřezaný, příští rok půjde už do hloubky

 Modřín patří do čeledě borovicových (říkají prameny) a já bych je tam z laického pohledu zařadila taky. Sice by mne mátla ta opadavost.... A proč? Když jsem si zkoušela pěstovat nějaké stromy ze semínek, tak se mi strašně pletly sotva vyklíčené borovičky a modřínky, rozlišila jsem je, až byly aspoň 3cm vysoké. Když jsem teď po nákupu nesla svazek těch modřínů, voněla z nich pryskyřice a poslepu bych to tipovala na borovici. Samotné modřínové jehličí ale po rozemnutí nevoní vůbec.

Poohlédnutí zpět

Rok 2012 - tam někde kolem plotu jsou modřínky asi 10-15cm vysoké (z našich náletových)

Rok 2014, léto - jsou tam, jsou větší, ale z povzdálí je ještě není vidět

Rok 2015, podzim - už se začínají ukazovat a jedou rychle vzhůru

Rok 2017, leden - dosahují výšky člověka

Rok 2017, listopad - některé už mají přes 2m a roční přírůstek výšky byl kolem 50cm.
V tomto tempu(i vyšším) teď pojedou vzhůru několik let. Modříny v okolí dosahuji asi 30m.