Pěstitelem lesa na stará kolena

V lednu roku 2011 jsme zakoupili vytěženou lesní parcelu o výměře 2,2ha. Bylo to následkem náhodného vánočního surfování po internetu. Za normálních okolností těžko vznikne tak veliká paseka, je to totiž proti lesnímu zákonu. To by se mělo stát snad jen po nějaké kalamitě. Ovšem někdy stačí, že kus lesa zdědí někdo, kdo o něj nemá zájem, potřebuje peníze a tak ho nabídne k prodeji. Pokud les koupí těžařská firma, její jediný zájem je les vytěžit a nejlépe najednou. Tak se prostě využije nějaký bílý kůň, stromy naříznou, nahlásí se to policii. Pachatel samozřejmě neznámý. Nezbývá, než les vytěžit.
My jsme tedy získali dost velkou parcelu, kterou jsme museli vyklidit od zbytků po těžbě. Povinností majitele je pozemek do dvou let znovu zalesnit. Celé předjaří jsme snášeli větve a klestí na hromady, něco jsme spálili, něco jsme narovnali do několika dlouhých bariér, kde to postupně zetleje.
Lesáci dělají jakousi rekultivaci, takovou lesní orbu, ale to jsme z finančních důvodů vypustili. Sázeli jsme stromky rovnou do nezpracované země, buď do jamek (smrky), nebo do štěrbin po speciálním rýčku (duby). Bylo to sice pěkně ekologické, ale protože se nerozrušil travní drn, tráva bujně rostla a my sotva stačili ji vyžínat.
V dalších článcích bych chtěla blíže popsat, jak jsme sázeli jednotlivé druhy stromů a jak se nám to dařilo.

Rok 2006, stoleté stromy ještě stojí

 Teď jen tak všeobecně představím náš les. Ještě že existují internetové mapy se snímkováním. Na té naší parcele bylo hodně stoletých stromů, počítala jsem na pařezech letokruhy. Smrk se může těžit až ve stáří 80 let, dub zhruba ve 140-180 letech, pokud ovšem nenastane nějaká kalamitní situace.
Celou parcelu máme chráněnou dvěma drátěnými oplocenkami, větší z nich je po obvodu té širší části.

Ze serveru katastrálního úřadu, veřejně přístupné,
 jako podklad mají nyní fotky z roku 2015

Dokonale jsme pochopili, proč lesní zákon nedovoluje paseky větší než třetina hektaru. Změní to totiž mikroklima a sazenice se špatně ujímají. Naštěstí je náš les chráněn od jihu starým lesem, kde vysoké stromy polovinu dne zastiňují dost široký pás . Nebýt toho, byla by naše práce mnohem svízelnější a méně úspěšná.


Zajímala mne historie tohoto kousku lesa, ale moc se toho zjistit nedá. Na stránkách Moravského zemského archivu jsou digitalizované tzv. Indikační skici. Našla jsem zákres naší parcely. Je vidět, že část byla tehdy nezalesněná a využívala se jako louka.

Uprostřed hraběcích lesů byly sem tam parcely
malých vlastníků, r. 1826

Doposud je to vlhčí kousek, svažuje se mírně k potůčku.

Na starších skicách je o dost více drobných vlastníků než o 50 let později. Je vidět, že zájmem velkých vlastníků je skupovat malé kousky a svůj majetek zvětšovat a scelovat. Kolem nás jsou státní lesy, protože hraběcí majetek byl po r. 1945 vyvlastněn.

Přesnější zakreslení z roku 1877

Máme jednu velkou výhodu. Smíme si jezdit autem až k pozemku skoro 6km lesem, ostatní musí nechat auta před závorou.
Někdy si myslím, že ten les je nejkrásnější VĚC, kterou tady po sobě necháme. Náš dům možná za 150let bude zbourán, ale naše duby pořád ještě budou stát.