Klíčení a pučení

 Co se týče užívání luštěnin v kuchyni, mám dost špatné svědomí. Když už jsem se rozhodla věc trochu napravit, tak samozřejmě začalo to protivné - namočit předem do vody, nejlépe přes noc. Inspirovaná nějakým článkem, přikročila jsem i k nakličování hrachu, abych si vyzkoušela typicky staročeské postní jídlo - pučálku. 

Hrách už je skoro připraven, klíčky mají být asi centimetrové.

Postup: Zakoupit si neloupaný, nepůlený hrách. Prostě neporušená zrnka. Pro první pokus stačí naplnit třetinu obyčejného hrnku suchým hrachem. Na 2 dny namočit do vody, vodu nejméně jednou denně vyměnit. Pak se voda slije a hrách se jen protřepává a prolívá vodou, aby byl vlhký. Kdyby zůstal pořád ponořený ve vodě, tak leda zkvasí a zhnije. Třetí až čtvrtý den má centimetrový klíček, záleží na teplotě. Na pánev se dá lžíce rostlinného oleje nebo sádla a na zahřátou pánev se vysype naklíčený hrách, teplota se volí spíš vyšší. Lepší než míchání je občasné zakroužení pánví. Hrášek rozhodně nemá být připálený, míru opražení je nutné vyzkoušet. Sladkou variantu jsem ještě nezkoušela, jen jsem pučálku lehce osolila. Sůl zvýraznila přirozenou sladkou chuť hrachu. 

Tohle jídlo jsem vůbec neznala, ale ani se nedivím, že naši předkové je měli tak rádi.

Pučálka se dá dělat i z tzv. římského hrachu - cizrny. Tady je vidět, že klíčky už se z cizrny derou, mohla by se pražit. Je na chuť jemnější než hrách.

Mnohem častěji klíčím zelené mungo fazolky. Nepražím je, ale jím přímo jako přílohu nebo jimi něco posypu.

Doporučuji trochu zbavit těch slupek. Není to nutné, ale pak jsou fazolky ještě chutnější. Vyberte mrtvá zrna, která nenabobtnala a nevyklíčila. Jsou tvrdá, zub si asi nezlomíte, ale nepříjemně to křupe.

Po slití vody používám na doklíčení tyto kelímky, někdy mi slouží na okapávání domácího sýra. Stačí ale obyčejná sklínka od majonézy.

Na stará kolena jsem pochopila, jak předkové ve zdraví přežili zimu bez kurdějí a bez dovozu cizokrajného ovoce - jablka ve sklepě, kysané zelí ve škopku a občas obyčejná pučálka.

Čas třešní

  Třešně patří k oblíbenému ovoci, pořád ještě najdete kolem cest nejnižší třídy aleje třešní. V okolí mého bydliště převládají. Třešeň totiž nemá ráda vysokou spodní vodu a dost dobře si poradí na sušším stanovišti, což je náš případ. Roste tam hodně ptáčnic (mají prťavé plody) a polovišní. Velkopolodé a šťavnaté třešně musíte hledat spíš na zahradách.

Tady je jedna moje oblíbená odrůda.

My třešně vůbec nestříkáme. Všimla jsem si, že vrtule nenapadá všechny stromy či druhy se stejnou intenzitou. Některé vydrží bez červivosti hodně dlouho, jiné jsou červivé, i když nejsou ještě pořádně zralé.
Nejraději mám třešně syrové, sním jich za sezonu nejméně kbelík a ne jeden.

Zavařené je sice jím, ale obešla bych se bez nich. Připadají mi mdlé. Podělím se s vámi o jeden ze svých nejnovějších receptů. Bylo tu zadání: zavař třešně, ale ať tam je co nejmíň cukru. Nastalo velké googlování. Podařilo se - třešně v soli. Prý se to tak dříve při nedostatku cukru běžně dělalo.
Není to taková hloupost, jak si možná myslíte. Sůl konzervuje a zároveň zvýrazňuje chutě.  Návod jsem přečetla nedbale, mělo se to dělat s vypeckovanými třešněmi. Já zavařila celé. Vydrží nejméně rok!

Postup:
Omyté a pečlivě přebrané třešně se dají do sklenic a do každé se navrch nasype trochu soli, tak na začátek kávové lžičky. Já dávám co největší špetku, co se vejde mezi palec a ukazovák:-)

Dala jsem sůl na tuto plastovou lžičku, na nerezové to bylo špatně vidět.

Žádný nálev se tam nepřidává. Sklenice se zavíčkují a  sterilizují na 87-90°C po dobu 30minut. Sůl vytáhne trochu šťávy, tak se sklenicí všelijak otáčím a protřepávám. Než zavařené třešně sklidím do sklepa, tak je mám tak 10 dní pod dozorem a denně je protřepu, aby se ten slaný roztok rovnoměrně dostal na všechny plody.

Pokud víčko dobře drží a plody byly zdravé, tak by se neměl zkazit obsah ani jedné sklenice. Mně se to minule podařilo. Třešně skoro nemají slanou chuť, jsou příjemně sladké. Pro diabetiky ideální. Měly by se použít masitější odrůdy, např. chrupky. Dají se pak i vypeckovat a použít na ovocný koláč.

Dobrou chuť!

Louhované preclíky neboli Laugenbrezeln

Zvu vás k malé exkurzi do bavorské, resp. švábské kuchyně. Je to pochutnání hlavně pro pivaře. Louhované pečivo se dá zakoupit např. v Kauflandu. Moje preclíky byly srovnatelné, hlavně byly úplně čerstvé, což je u kynutého pečiva skoro zásadní.
Louhované - to znamená, že jsou před pečením namáčeny v louhu sodném. I když se prý dá čistý potravinářský louh zakoupit v lékárnách, moc bych na to nespoléhala a z hlediska bezpečnosti práce bych si s tím radši nezahrávala. Za přítomnosti dětí už vůbec ne. Dá se použít i jedlá soda bicarbona (NaHCO₃), ale je to moc slabá zásada. Silnější zásaditost se získá jejím tepelným rozkladem. Stane se z ní uhličitan sodný (Na₂CO₃) neboli soda na praní, ovšem potravinářské kvality. Zásaditost je vyšší než u jedlé sody a není nebezpečná jako louh sodný.

Na plech vyložený alobalem jsem nasypala 100g jedlé sody a pekla v předehřáté troubě  na 120-130 stupňů po dobu 60 min . Dá se připravit předem, ale musí se neprodyšně uzavřít, aby nenavlhla, Jinak máme zpátky sodu bicarbonu.

Připravíme si kynuté těsto např. z těchto surovin:

• 200 g (ml) vody (dá se použít i mléko nebo napůl pivo+voda)
• 50 g měkkého sádla (nebo polovinu jiného tuku jako máslo, Hera apod.)
• lžička cukru
• 1- 1,5 lžičky soli
• 400 g hladké mouky (možno dát až polovinu polohrubé výběrové)
• 20 g droždí     

Vykynuté těsto prohněteme a rozdělíme ho na 8 stejných kousků. Každý kousek těsta rozválíme na obdélník, ten srolujeme a spoj seštípáme.

Vzniklý váleček rozválíme na 50-60 cm dlouhý váleček, který se směrem ke koncům ztenčuje a vytvarujeme preclík.

Preclíky necháme pod utěrkou asi 15min kynout.

Do kastrolu jsem dala asi 3/4-1 litr vody, přivedla k varu, pak vhodila 100g pečené sody. Do vřící vody jsem vložila preclíky, počítala do deseti, obrátila a opět počítala do deseti. Vyndávají se děrovanou naběračkou, nejlépe tou velkou plochou na sbírání pěny.

Troubu si předehřejeme na 250 °C, plech vyložíme pečícím papírem. Ovařené preclíky se potřou žloutkem a posypou hrubou solí. Ostrým nožem nebo žiletkou se nařezávají na "bříšku" - té nejtlustší středové části. Peče se 15-20min, nutno hlídat.

Povrch je jakoby glazovaný, má mírně nahořklou chuť. K pivu jsou vynikající, namazané máslem a medem dobré nejsou.

Tak zas někdy si je udělám s dobrou klobáskou a pivem, ani nemusím jezdit do Německa na Oktoberfest.

Špaldovo-ječné sušenky

Před časem jsem neodolala a zakoupila v Tescomě razítka na sušenky. Byl k tomu přiložen recept, ale vyšly mi jakési natvrdlé sušenky, které jsem musela namáčet do čaje. Razítka zůstala nevyužívána.
Pak jsem narazila na jiné recepty a jejich syntézou jsem stvořila následující.

Ingredience

• 100 g špaldové mouky
• 100 g ječné mouky 
• 100 g másla
• 1/2 sáčku vanilkového cukru
• 1 čaj. lžička přášku do pečiva
• 2 žloutky
• 1 čaj. lžička skořice (volitelné)
• 3 polévkové lžíce tekutého medu

Po vypracování zabalit do mikrotenu a nechat 1-3 hodiny odpočinout při pokojové teplotě. Pokud připravujete těsto na později, tak uložit v chladu.
Peče se při 180°C po dobu 10-12 min na pečicím papíře.Přemisťujte aspoň trochu zchladlé, jsou pak pevnější.

Takhle vypadají všechny, hlavně jsou moc dobré,

Tyto sušenky je možné považovat za diabetické, i když pro diabetiky bych dala jen 2 lžíce medu.
Hodí se i pro děti od 6 měsíců, ale použila bych jen špaldovou necelozrnnou. Ječnou necelozrnnou asi neseženete. Pro děti od 3 let se už dají používat i celozrnné mouky.
Ječná mouka zajišťuje křehkost a nasládlou chuť. Doporučuji použít teplý tekutý med, dobře to lepí. Stačí odměřit si i zcukernatělý med do malé skleničky a rozehřát ve vodní lázni. Hrudky by se totiž v těstě "nerozešly" a dělaly by při pečení paseku.
Trochu problém může být válení těsta. Poněkud lepí a má tendenci se trhat. Já používám silikonovou podložku a silikonový váleček, takže to docela jde. Pokud by to na dřevě nešlo, tak stačí udělat kuličky a rozplácnout paličkou na maso. Sušenky by neměly být moc vysoké. Já je dělám 4mm a razítkem se ten prostředek ještě sníží.
Tyto sušenky jsem zařadila do svého "zlatého" fondu. Úspěch tam zaručují především ty speciální mouky.

Dobrou chuť.

Těstové pletení - uzlíky a uzly

Vídeňské uzly

Recept a postup jsem vzala z těchto zajímavých stránek

http://schokoladenbutterbrot.de/2017/08/23/wiener-knoten/

Těsto mi vyhovovalo chuťově, je nepřeslazené, ale musela jsem přidat tekutinu, asi to závisí na mouce.

Recept:

• 500g hladké mouky (aspoň část by mohla být typu 00, nemusí být ale Extra)
• 60g změklého másla
• 50g cukru
• 5g soli (půl čajové lžičky)
• 40g čerstvých kvasnic
• 1 vejce
• 180ml plnotučného mléka (stačí i obyčejné, ale radši dejte 230ml nebo uberte mouky)
• vajíčko na pomazání

Postup zpracování těsta je obvyklý, já jsem ho dělala v domácí pekárně, máslo, sůl a cukr jsem rozpustila v části mléka, kvasnice nechala vzejít v hrnečku s trochou mléka, cukru a mouky, pak jsem dala do pekárny všechny tekuté složky a spustila.

Těsto jsem rozdělila na 10 stejných dílů. Každý ten dílek pak na dva a vyválela asi 20 cm.

Dají se křížem a jedno rameno spodního pramenu se přehodí na druhou stranu. A hned se překříží.

Začne se plést jako ze čtyř pramenů. Vzniklá houstička se otočí naruby a sroluje tak, že se oba konce setkají a sežužlí. Toto spojení je pak na rubu housky. Už když se to drží v ruce, tak to člověku napoví, jak housku dodělat, aby vypadala jako ty dole.

Hotové uzlíky se potřou vajíčkem a nechají kynout zhruba takovou dobu, co trochu obeschne nátěr. Pak se znovu potřou a dají do trouby.

Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů zhruba 15-20min.

Hotové uzlíky. Mohou se třeba posypat mákem nebo sezamovými semínky.

Tyto uzlíky jsou dobré třeba k snídani nebo k svačině. Je to takové vánočkové nebo makovcové těsto.

Podobně se dělá i tzv. "winston knot" - pod takovým názvem tento uzel lehce najdete na internetu.  Jen se místo jednoho pramene vezme trojice pramenů. Ty trojice se zaplétají jako čtyřpramenný pletenec a na závěr se taky oba konce spojí vespod. Dá se použit kynuté těsto na vánočku nebo výše zmíněné uzlíky.

Udělala jsem šest pramenů, ale jsou nějaké krátké.

Výsledný pletenec je pak také trochu kratší než by měl být.

Struktura nahoře je tudíž trochu jiná než by měla být, ale to ničemu nevadí.

Tady jsem to obešla jinak. Udělala jsem pramenů dvanáct a jakoby je napojila:-)

Z půl kila mouky to vyjde na dva takové uzly - bochánky.
Velikonoční mazance jsem tentokrát dělala právě takovéto - pletené.

Z houstičky se po přidání hlavičky a dolních nožek stanou zajíci.

Starověké nekvašené chleby

Mám ráda dokumentární filmy o starověkých civilizacích, člověk se ledacos zajímavého dozví, ne jen letopočty bitev a posloupnosti panovníků. Ze všech podivuhodných starověkých dovedností je pro mě nejsnadnější zkusit si něco uvařit a upéct.
K nejstarším obilninám v našem civilizačním okruhu patří pšenice a ječmen. Dlouhodobě se zajímám o pečení chleba, takže začínám chlebem...
Ani jsem se nepokoušela dělat placky z obyčejné pšeničné mouky, nebylo by to moc autentické. Dnešní pšenice má příliš mnoho lepku. Musela bych sehnat tzv. pšenici jednozrnku nebo dvouzrnku - staré nešlechtěné pšenice. Jsou ale k mání, takže až někdy.....

Špaldový nekvašený chleba, vlastně placka

Pšenici špaldu znali už staří Egypťané. Na svůj první pokus jsem smíchala asi 3/4 hrnku celozrnné jemné špaldové mouky, něco přes 1/4 hrnku vody, špetku soli a 3 lžíce olivového oleje.
V misce jsem to vidličkou zamíchala a pak rukou trochu patlala. Možná jsem to měla zpracovávat déle. Viděla jsem, že placku bych z toho těžko vyválela, měla jsem obavy z velkého přidávání mouky, aby to nebylo nakonec nějak tvrdé.  Tak jsem to stěrkou natřela na pečicí papír.
Když jsem všude četla, jak to na počátku zřejmě pekli na rozpálených kamenech nebo v hliněných píckách, tak jsem se rozhodla pro troubu, kde můžu dosáhnout vysoké teploty. Rozehřála jsem ji na 210-220°C i s plechem. Na ten plech jsem pak sešoupla papír s plackou a 7-8min pekla, v polovině doby jsem placku obrátila. Mezitím jsem si na talíř nachystala pár černých oliv, mozarelu a pár stroužků česneku (ten byl v Egyptě přece spolu s cibulí v oblibě). Očekávala jsem, že ta placka půjde do koše a já si vezmu rohlík nebo chleba.

Kdepak, placka byla úžasná. Mělo to jedinou chybu, placka měla být dvojnásobná:-), sýra by mi stačilo polovic. Na talíři jsem placku ještě zatepla pokapala trošilinkou olivového oleje.

Jedla jsem ji pěkně teplou, špalda chutnala jaksi oříškově a jen se rozplývala. Chtělo by to bývalo sklenku vína, abych to měla pěkně starověce stylové. Jenže jsem se obávala, že by mi placka vychladla, než se mi podaří nějakou tu flašku otevřít.

Ječné nekvašené placky

Postup podobný jako výše. Ingredience: jemná ječná mouka, voda, olej. Pekla jsem v troubě. Placka má žlutější barvu než špaldová, na fotce byste ani nepoznali rozdíl. Chuťově není špatná. Kvalitu určuje množství použitého oleje. Pokapala jsem si i hotovou placku a s chutí snědla.

Historická poznámka: O nějakém takovém chlebu se mluví i v Bibli, kniha Leviticus. O typu mouky není řeč, asi se mohla vzít nějaká obvyklá, tj. pšeničná nebo ječná. Není řeč o vodě, ale bez ní by to asi nešlo.

Přinášíš-li darem moučnou oběť pečenou v peci, udělej z jemné mouky nekvašené bochánky zadělané olejem nebo nekvašené placky pomazané olejem. ⁵Je-li tvým darem moučná oběť smažená na pánvi, ať je z jemné mouky zadělané olejem, nekvašená. ⁶Rozdrob ji na kousky a polij olejem; je to moučná oběť.

Chlebové placky Vikingů

 Použité obilniny jsou typické pro severní oblasti - oves a žito. Oves znali i staří Římané, ale pěstovali ho spíš kvůli zelené píci, zrno se jedlo jen v době hladu. Na sever od Alp byl oves běžně využíván k jídlu, doložen je už v době bronzové. Žito je ze zmíněných obilnin nejmladší.
Ovesnou mouku jsem neměla, tak jsem důkladně mixovala jemné ovesné vločky.

• 1/2 hrnku ovesných mixovaných vloček
• 1/2 hrnku chlebové žitné mouky, nejlíp celozrnné
• špetku soli
• polévková lžíce nějakého změklého živočišného tuku (sádlo, máslo, jehněčí lůj apod.)
• 1/4 hrnku vody

Zpracovat, udělat kuličky, obalit v žitné mouce a rozválet. Péct při vyšší teplotě asi 8-10min, dobře hlídat, mají být spíš béžové, hnědé jsou spálené a zhořklé.
Doporučuji jíst teplé, za studena jsou tvrdé. Dají se jíst ke všemu. Zbytek jsem dojedla pokapaný medem a zapíjela teplým čajem. Žádný luxus, ale hodnotím jako dost dobré.
Takové placky se dělaly zvláště v době předvikingské, Vikingové si ze svých výprav jistě dovezli chutnější ječmen nebo pšenici, takže se u bohatších použila pestřejší a luxusnější směska obilovin.

Vypadá to, že jsem připravena oslavit letošní Velikonoce i vhodným jídlem. Jehněčí je nachystáno v mrazáku a nekvašené chleby-placky budou asi špaldové.

Ptáčci-soroki a slané pletýnky

Ptáčci - skřivánci - soroki

Na internetu jsem našla více zdrojů, jak udělat z jednoduchého uzlu kynutého těsta takové malé ptáčky. Vybrala jsem si ruský zdroj Жаворонки из постного теста (Skřivánci z postního těsta). Je to s anglickými titulky. 
Tito ptáčci se v Rusku pečou tradičně na Den sevastijských mučedníků(*více na konci článku). Protože je to v době Velikého postu, pečou se ptáčci z jednoduchého postního těsta. Ptáčci představují v pravoslavné tradici duše čtyřiceti mučedníků, které letí k Bohu.

Recept:

• 600 g hladké mouky 
• 1 polévková lžíce cukru
• 1 čajová lžička soli
• instantní droždí - množství dle návodu na sáčku(nebo 30g čerstvých kvasnic)
• 250ml vlažné vody
• 80 ml rostlinného oleje (olivový, slunečnicový, řepkový)

Dala jsem část mouky polohrubé (asi 1/3), soli bych příště dala o půl lžičky víc. Vody možná o malinko víc nebo ubrat mouky. Těsto by ale mělo být spíš tužší a má se tedy nechat déle kynout.

Z poloviční dávky mi vyšlo 8 kousků. Kousek se dobře prohnětá, uválí oválek a nechá se pod utěrkou 10min odpočívat.

Rozválí se na pramen delší než jídelní nůž, na koncích nechte spíš bakulky než špičky.

Udělá se obyčejný uzel, konce musí vykukovat, jeden konec je hlavička, druhý je ocásek. Posadí se takto, protože pak nejlíp sedí a překřížení připomene složená křidélka.

Na hlavičce se vymodeluje špička, která po rozstřhnutí nůžkami připomíná zobáček. Ocásek se zplacatí rukou nebo lžičkou a 3-4x nastřihne. Do hlavičky se špejlí píchnou důlky a vloží zrnko pepře.

Dáme na plech vyložený pečicím papírem, opět zakryjeme utěrkou a necháme 10-15min kynout.  Potřeme silným roztokem slazeného černého čaje a dáme do trouby vyhřáté na 200°C. Pečeme 18-20min. Po vytažení z trouby je možné zlehka potřít olejem nebo sádlem, ptáčci se víc lesknou.

Moji první ptáčci. Může se jim říkat skřivánci, holoubci, kuřátka...:-)

Chutnají jako obyčejný rohlík nebo houska a hodí se jako příloha k ledasčemu.

*************************************************************************
Tak a teď ty pletýnky. Zaujal mě především způsob zaplétání, který jsem dosud neznala.

Domácí pletýnky

Recept:

• 450 g hladké mouky
• 300 g polohrubé mouky
• 380 ml mléka
• 90 g rozpuštěného tuku - nejlepší je směs másla a sádla
• 2 vejce
• 1 a 1/2 lžičky soli
• 1 lžíce cukru nebo medu (kvůli nastartování kvasnic)
• 1 kostka droždí (cca 40 g)

Zpracovat jako obvyklé kynuté těsto. Tentokrát jsem pletla z jediného pramene.

Tady jsou pletýnky v různých fázích zaplétání. Levým koncem utvořím oko(využiji víc než půlku pramene), pravý konec směruji doleva a jeho podvlečením utvořím uzel. To výchozí dolní oko překroutím zprava doleva a volný konec prostrčím dovnitř dolního oka.

Pletýnky necháme 20-30min kynout na plechu, pak se potřou vajíčkem nebo aspoň mlékem a posypou mákem, sezamem, kmínem se solí...

Pečou se při 170-180°C asi 20min, nutno vyzkoušet dle trouby

Tyhle pletýnky mi šly docela dobře. Je to sice jinak pletené, než jsem byla zvyklá, ale v podstatě je méně vyvalování pramenů a míň žmoulání na koncích housek. Vůbec se mi při pečení nerozplétaly. Pokud by se někomu hodilo video, tak je zde
Einstrangzopf

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(*) Kdo byli sevastijští mučedníci?  Bylo to 40 mučedníků, kappadockých křesťanských vojáků římské legie Fulminata, kteří odmítli zříct se křesťanství. Stalo se to v Malé Asii v tehdejší provincii Armenia Minor (dnes střední Turecko) 9.března roku 320 n.l. Město se jmenovalo Sebasteia(Sebaste), dnes turecky Sivas. Město leží v nadmořské výšce přes 1200m, zimy jsou tam kruté, jezer je poblíž několik. Celý příběh zde nebo zde (v italštině).
Ruská tradice pečení ptáčků pochází ještě z pohanských časů, kdy se slavila jarní rovnodennost a příchod jara. K tomuto datu se očekával i přílet skřivanů z teplejších krajin. Ptáčci z těsta byli vystavováni na okna, děti je nosily napíchnuté na větvičkách na nejvyšší kopec a různými říkankami vítaly jaro.
Pravoslavná církev pečení ptáčků nezakazovala, ale vztáhla je k oslavě čtyřiceti sevastijských mučedníků, jejichž svátek 22.3. (dle pravoslavného kalendáře 9.3.) je v Rusku jeden z nejvýznamnějších a nejtradičnějších. V západní církvi je to 9.3., později přeloženo na 10.3., podle gregoriánského(současného) kalendáře.
Pokud vám nesedí mučednická smrt mrazem a období rovnodennosti, tak nutno podotknout, že to bylo v horské oblasti a že 9. březen se dnu rovnodennosti "přiblížil" až po staletích (známá chyba juliánského/pravoslavného kalendáře). Vypadá to tak, že pohanský zvyk pečení ptáčků se na Rusi změnil v křesťanský zhruba před 300 lety, což se mi zdá docela pravděpodobné.
Sorok znamená rusky 40, proto se ptáčkům říká také soroki. (zdroj: pravoslavný časopis Foma)

Chala aneb nakouknutí do židovské kuchyně

Poslední dobou zkouším všelijaké vánočkové i jiné pletení. Nejlíp mi v tom pomáhají videa na YouTube. Mimojiné jsem narazila na velmi zajímavé ukázky z židovské kuchyně. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se podívala na nějaké články, kde byly i recepty.
Chala je něco jako naše vánočka, ale méně slazená. Pokud je určena jako příloha k masu, nesmí se podle pravidel košer kuchyně zadělávat mlékem. Jako tuk se používá olej, nejčastěji slunečnicový.
Receptů je všude dost, já jsem se inspirovala zde.

Recept je v "hrníčkové" variantě. Je tam zvlášť rozepsáno zadělávání na kvásek z instantního droždí. Já jsem použila čerstvé kvasnice, ingredience sečetla a těsto nechala vypracovat v domácí pekárně.

Suroviny:

•  1 hrnek vlažné vody
• 1/2 hrnku oleje (slunečnicového)
• 1/4 hrnku cukru (krystal, krupice nebo třtinový)
• 2 čajové lžičky soli (dala jsem jednu a stačilo to)
• 2 vajíčka
• 4 hrnky mouky (dala jsem víc než půlku hladké, zbytek polohrubé)
• sáček instantních kvasnic (7g) nebo 30g (3/4kostky) čerstvých
• mák nebo sezam na případné posypání
• rozšlehané vajíčko na pomazání

Cukr a sůl je lepší rozpustit ve vodě. Pokud je těsto lepivé nebo řidší, tak se po vyndání z pekárny ručně zapracuje potřebné množství mouky  a nechá kynout v misce, přikryté utěrkou. Hrnek jsem použila klasický snídaňový (1/4l), mouky bylo 1/2kg .
Z ukázek jsem pochopila, že delší kynutí těsta je žádoucí, tak jsem dala na pekárně program "těsto", ale v té delší základní variantě. Pokud se dělá ručně, tak těsto nechte kynout nejmíň hodinu, pak se mírně "přeloží" a ještě 20-30min nechá kynout.
Těsto jsem rozdělila na dvě části. Po upletení se výtvory opět nechají 20-30min kynout, pomažou se vajíčkem, případně posypou a v předehřáte troubě (180°C) pečou 35-40min.

Pletla jsem ze 4 pramenů. Právě jsem prohodila prameny na druhé a čtvrté pozici a budou se prohazovat ty na první a třetí(označeno lžičkami). Krajní pramen jde při křížení vždy vrchem. A tak pořád dokola. Vznikne tak prostorový pletenec.

Osm pramenů jsem poskládala jako strukturu tkaniny. Pak jsem každý spodní pramen přehodila přes souseda a nějak pokračovala v proplétání, konce se zastrčily dospod.

Po vykynutí. Není to moc úhledné, ale nechtělo se mi jít k počítači a znovu se pořádně podívat na video.

Když jsem ten dlouhý kus dala na plech našikmo, vešel se i ten kulatý kousek.

Bylo to dost dobré, nepřeslazené, lehké a nadýchané. Mohlo by se hodit v případě, že mléko došlo nebo je na něj někdo alergický. Vůbec nevadilo, že byl použit olej, dokonce se mi to zdálo lepší než nějaký levný tuk.

Grissini

Jsou to tyčinky z kynutého těsta, díky oleji a prudkému pečení trochu křupavé. Je to typicky italský produkt, známý a rozšířený  po celém světě.
Grissini jsou původem z Torina, někdy z poloviny 16.století. Říká se, že je vynalezl místní pekař na žádost lékaře, který pečoval o malého syna vévody savojského. Ten totiž trpěl vleklými zažívacími obtížemi.
Šlo o to vyřadit ze stravování nedopečený chléb (spíš bílé pečivo bagetového typu) s měkkou střídkou. Pan doktor byl asi dobrý praktik. Přichází mi na mysl skrmování pečiva domácím zvířectvem. Nikdy se nemá dávat koním, ovcím a dalším přežvýkavcům čerstvé pečivo. Jedině sušené, rozdělené předem nebo potom na menší kousky, případně nadrcené. Pokud dáte zvířatům čerstvé pečivo, může jim v zažívacím traktu zkvasit a nebezpečná kolika je může i zahubit. Někdo namítne, že v žaludku se pečivo stejně namočí. Pak ovšem zapomíná, že v žaludku jsou žaludeční šťávy, které hned začnou to suché pečivo štěpit. Čerstvé pečivo ale rozměkne, nějak ten žaludek ošálí, postoupí dále do zažívacího traktu, který mají přežvýkavci hodně dlouhý, a tam zkvasí, mohou se pomnožit nevhodné bakterie, třeba klostridie, a malér je na světě. Člověk má zažívání podobné spíš všežravému praseti, kterému nějaká ta šlichta neuškodí. Malý vévoda měl asi zažívání velmi citlivé. Však vzpomeňme i na tzv. lázeňské suchary, doporučované při žaludečních a střevních dietách. Grissini ale zachutnaly i zdravým lidem a velmi se rozšířily.

Recept:

• 500g hladké mouky 00, nejlépe Extra nebo speciální mouka na pizzu
• 280 ml vody
• 15-20g čerstvých  kvasnic
• 8g soli  (2 rovné čajové lžičky)
• 50g panenského olivového oleje
• lžička maltózy nebo medu nebo cukru (kvůli kvasnicím)
• lžíce semoliny (tvrdé pšenice), lze použít lžíci jemné dětské krupičky, příp. hrubé mouky

Vypracujeme těsto a vytvoříme placatý bochánek nebo rozválíme na obdélník zhruba o velikosti plechu. Těsto přikryjeme a necháme skoro hodinu kynout.
Pokud máme těsto rozválené natenko, můžeme po vykynutí pomazat olejem a rádélkem vykrajovat proužky o šířce 1cm a délce 20cm. Vezmeme oběma rukama a opatrně natahujeme na dvojnásobnou déku (asi na délku plechu). Předem nebo až na plechu posypeme mákem nebo sezamem, případně drceným kmínem.  Pečeme 12-15min na pečicím papíře v troubě vyhřáté na 200-220°C. Pečou se do růžova. Délku pečení si musí každý odzkoušet podle svojí trouby.

Vykynuté těsto jde pěkně natahovat, drobné nepravidelnosti nevadí, ale nemá to být zas až moc rozdílné kvůli pečení - někde by se to už pálilo, jiná část by byla nedopečená.

Nejlepší jsou čerstvé, druhý den už to není ono, ale k vínu to bylo vynikající.

Pokud krájíte z placatého bochánku, tak se každý plátek rozdělí na tenčí proužky a zase natahuje. Musíte mít ostrý velký nůž. Mně se to osvědčilo rádélkem.
Zdrojů je na internetu habaděj, takže si můžete vybrat, jak na to.
http://ricette.giallozafferano.it/Grissini.html
http://megvkuchyni.cz/party/grissini/
https://www.chefkoch.de/rezepte/847721190207649/Grissini.html

Varianta Grissini ritorti - kroucené grissini

http://ricette.giallozafferano.it/Grissini-ritorti.html

Potřela jsem olejem a zlehka pomazala pikantním kečupem vlastní výroby.

Pak se ten proužek dle návodu má dlaněmi válet po desce, každou polovinu proužku vzájemně opačným směrem. Jak vidno, pěkně se mi to patlalo, tak obě ruce pracovaly na jedné půlce, kterou jsem lehce nadzdvihla a na konci zkrucovala, pak se podobně dodělala druhá půlka. 

Výsledek až tak špatný není, ale pokud jsou natřené, je to jednodušší bez kroucení.

Doporučuji připravit pro návštěvy, které nemají rády sladkosti, ale dají si rády skleničku dobrého vína.

Vánočka ze šesti

Ještě malé ohlédnutí za vánočním pečením. Konečně jsem zkusila uplést vánočku ze šesti pramenů. Recept na těsto nechť každý použije svůj, ale pro úplnost tady uvedu jeden, který jsem nově použila a  docela vyhovoval.
Recept:

• 500g mouky (350g polohrubé, 150g hladké)
• 100g másla
• 2 žloutky
• 70g krystalového cukru
• 1 sáček vanilkového cukru
• 250ml mléka
• 20g čerstvých kvasnic
• špetka soli, rozinky
• 1 vejce na potření
  

Postup je obvyklý jako u všech kynutých těst, je možné využít domácí pekárnu. Vykynuté těsto rozdělíme na 6 stejných dílů a vyválíme stejně dlouhé prameny.

Těsto jsem si radši zvážila a rozdělila na stejné kousky podle váhy. Stejně nemám ty prameny moc stejnoměrné.

 Pletení vánočky ze 6 pramenů jsem dobře pochopila z tohoto videa.

https://www.youtube.com/watch?v=r0Qy5Ata3ZY 

Tady mi to ještě šlo.

Jak jsem fotila a ještě se zaposlouchala do rádia, tak jsem to popletla, trochu rozpletla, ale stejně jsem to dobře neopravila.

Vánočku na plechu necháme ještě nakynout, potřeme rozšlehaným vejcem a vložíme do vyhřáté trouby. Pečeme zhruba 40 minut při 180°C.

Ta chyba je tam vidět, navíc tím rozplétáním a opětovným splétáním se ty prameny nějak natáhnou a ztenčí, takže se mi vánočka od té chyby nějak "zhubla" a protáhla. 

Byla ale dobrá, nepřeslazená. Po pár dnech jsem pletla další a ta mi už docela šla. Tu verzi "ze šesti" si asi mockrát zopakuji, protože odpadlo zapichování špejlí, aby se to nesvezlo ke straně.

Máslové sušenky Petit beurre

Tyto sušenky zná snad každý, ale asi málokdo jedl francouzký originál, já tedy ne. Ve městě Nantes vznikla již v 19.století velká továrna na sušenky Petit Beurre L.U. Těžko říct, jestli majitel tento recept vynalezl nebo nějaký starší tradiční recept poupravil, dodal sušenkám originální tvar a zvládnul komerčně úspěšnou velkovýrobu.

Vzhled originálních nanteských sušenek

Sušenky jsou rozšířené a oblíbené po celé Evropě, design se pochopitelně liší.
V rámci svých kuchyňských pokusů jsem se do nich dala taky. Smůla je, že máslo, které je pro takové sušenky naprosto zásadní ingrediencí, v současnosti silně podražilo. Zbaběle jsem nahradila polovinu másla Herou, protože co kdyby .....
Receptů je všude habaděj, ale který je ten dobrý? Jo, to se musí vyzkoušet.
Já jsem pro svůj první pokus zvolila tento zdroj
http://www.750g.com/petits-beurre-cest-moi-qui-les-ai-fait-r66429.htm

Recept:

• 500g mouky hladké 00
• 1/2 sáčku prášku do pečiva
• 1 sáček vanilkového cukru
• 2g soli (prostě špetka)
• 125 ml vody
• 200g krystalového nebo třtinového cukru
• 200g másla

Postup

1. V hrnci svařit vodu, cukr (i vanilkový), sůl a máslo. Jakmile se máslo rozpustí, dát mimo plotýnku a nechat asi 20min chladnout.
2. Do mísy prosít mouku smíchanou s práškem do pečiva a vlít schladlou cukromáslovou tekutinu.Vypracovat vláčné těsto. Já jsem to udělala naopak. Svařovala jsem ve vyšším úzkém hrnci. Pak jsem použila ruční šlehač  (zpočátku na nižší rychlost) a po lžících přidávala mouku za neustálého šlehání, dokud to šlehač utáhnul.
3. Nejméně tři hodiny nechat těsto odpočívat v chladnu zabalené do ptravinářské folie. Nenechte se zmást tím, že je málo tuhé, mouka pojme část tekutiny a těsto bude akorát. Podsypat moukou se dá vždycky.
4. Těsto rozdělte na menší části (třeba na tři), rozválejte, vykrojte sušenky a dejte na plech s nepřilnavým povrchem nebo raději na pečicí papír.
5. Předehřejte troubu na  180°C.
6. Pečte zhruba 12 min až okraje začnou růžovět. Přendejte na jiný plech nebo mřížku, plech ještě chvíli peče.

Ta vykrajovátka jsem koupila asi v Tescomě, ale je jedno, čím se to vykrojí:-)

V Orionu zase měli písmenkovou sadu, používám ji na marcipánové jmenovky u perníčků, to se líbí vnoučatům. Na každém konci lišty bylo jedno slovo.

Veselé Vánoce - moc písmen"E", tak jsem to poslední musela vypůjčovat od "souseda". Vidlička - východisko z nouze.

"Vánoční" sušenky jsou na světě.

 Závěrem: Nedopadlo to úplně špatně, příště se snad vyvaruji chyb.
Lepší by bylo samozřejmě použít jen máslo. Dají se použít nějaké příchutě, třeba skořice.
Zásadní věc je - dopéct do růžova, ale nespálit. Pak jsou správně sušenkově křupavé. Jeden plech jsem vytáhla moc bledý, tak jsem to dala po ochutnání dopékat, není to ale ono. Sušenky pak byly jaksi tvrdé, tak jsem je máčela do čaje, to šlo. Přece to nevyhodím.
Určitě se k těmto sušenkám vrátím, malí pekaři budou jistě rádi skládat slova a tisknout svoje textíky na sušenky.