Medobraní

Letos už je to naše druhé vytáčení medu. První  bylo, když dokvetla řepka. To je pravý čas k vytočení jarních květových medů, které by brzy v plástvích zatuhly a nešly by ven.  Právě dokvétá lípa, předtím včely sbíraly nektar z malin a ostružin.

To je naše lesní stanoviště, úlů je tam víc, jsou v zákrytu, některé zas mimo záběr.

Naše autíčko, jinak starší ojetina koupená v Rakousku - vyřazené pošťácké auto s náhonem na všechna čtyři kola, což je pro jízdu na naši paseku klíčové.

A už to včelkám bereme. Pěkná plástev plná lipového medu.

Tady je jasně vidět zavíčkovaná část, pod ní pilně pracuje plno včel - zahušťují med a postupně zavíčkovávají. Tuhle už jim sebereme taky.

Včely je potřeba odehnat a plástev honem schovat. Dávám je do auta do nedokončených nástavků, které zatím poslouží jako transportní bednička. Tentokrát jsme odvezli sedm bedniček po 10 rámcích. Je to skoro metrák medu.

Rámek s pláství se opře o stojánek a speciální vidličkou se odstraňují vosková víčka.

To je plástev po vytočení medu. Musí se zase vrátit včelám. Ony si ji trochu upraví, vylížou zbylý med a buď znovu nanosí medové zásoby, nebo matka plástev zaklade.

Náš nový medomet. Do těch klícek-kazet se vloží odvíčkovaný rámek. K ose táčení jsou tyto klícky připojeny pružinami. Při otáčení se pak kazety přiklopí tangenciálně. Změna směru otáčení má za následek sklopení na druhou stranu. Uživatel si naprogramuje směr otáčení, rychlost a dobu. Takových sekvencí je několik, takže se střídá směr otáčení a stupňuje rychlost. Je to paráda, u toho staršího jsem musela rámky ručně otočit a znovu spouštět medomet.

Další dobrá věc - nádoba se svislými síty. Klasická vodorovná síta se brzy zanesla zbytky vosku a musela se měnit. Tady vystoupá vosk nahoru, v hloubce jsou síta čistá a med jimi dobře protéká.  Když je nádoba plná, přistaví se nějaký hrnec a otevře horní ventil. Dá se pracovat bez přerušení, jen se musí hlídat, aby přítok nebyl větší než odtok. To by se pak nečistoty přelily jako přes splav a muselo by se to znovu přecedit.

Celá sestava. Už je prakticky dokončeno, během plné práce nemám čas fotit a kromě toho mám ulepené ruce.

Tohle je tzv. srdíčko - včely začaly stavět v prostoru, kde chyběl rámek a začátek díla má tvar srdce. Všechen vosk je čerstvý, tzv. panenský. Zanesly ho lipovým medem. Hned jsem si kus ukousla, není nic lepšího. V luxusních hotelích dávají hostům právě takový včelí výrobek - plástečkový med. Je zaručena původnost a čistota.

Tentokrát jsem měla štěstí, ani jedno žihadlo. Ale jsem jen pouhý pomocník.

Když rozkvetly lípy

Letos se lípy vyznamenaly. Vynahradily si loňský slabý rok a obalily se květy důkladně. Lipový čaj mám moc ráda, ale ne ten kupovaný. Málokdy je totiž voňavý a dobrý. Tak jsem si počkala, až rozkvetly naše lipky v lese. Čistota je zaručena.

Koruny kvetoucích lip teď nejsou zelené, ale krémově bílé.

Květy narostly v chomáčích, za každým listem snad tři květenství.

Jak jsem si tak prohlížela jednu lipku, uviděla jsem roj včel. Bylo to snad 20m od úlů, takže byly naše. Cizí roje je lepší nebrat, nikdy se neví, jak moc jsou promořeny parazity a nemocemi.

Měla jsem dilema - nahlásit to Včelařovi nebo být radši zticha.

Věděla jsem totiž, co bude následovat. Kromě toho jsem už chtěla jet domů. Ale nakonec jsem to přece jen nahlásila.

Bylo rozhodnuto - uříznout větev s rojem, nějak to zapakovat a převézt na jiné stanoviště.

V lese jsme stejně neměli volný úl. Naštěstí jsem tam měla kartonovou krabici. Chtěla jsem ji rozdělat a položit před některý úl, aby tam nemohla růst vysoká tráva. Tady je video - větev se musela trochu zakrátit a šup s ní do krabice. Některé včely neseděly v chumáči, ale divoce poletovaly. Nepojedou s námi pryč, ale budou se muset asi vrátit do původního úlu.
Já jsem za plotem a podávám potřebné věci z auta apod. Taky mám za úkol přebrat přes plot krabici, protože branka je daleko.

Ta krabice mi připadala velice nevyužitelná a ejhle,  jak se hodí.

Přejeli jsme na zahradu, bylo tam pár volných úlů.

Nastalo setřepávání včel do úlu.

V úle byly nachystány rámky s tzv.  otevřeným plodem, aby se ho nové obyvatelky ujaly, jenže velká část roje se rozlítala a začala se usazovat na blízký šípkový keř.  Zřejmě vzlétla i matka, protože postupně se začaly přidávat i včely, které se podařilo setřást do připraveného úlu.

Ještěže si sedly tak nízko a v dosahu.

Honem jsme začali do vzduchu mezi poletující včely vychrstávat vodu z pet-lahví, abychom nasimulovali déšť. To se pak shlukování do chumáče urychlí a hlavně nedostanou nápad letět jinam. Pak jsme se dali do jiné práce a čekali, až si skoro všechny vyrojené včely sednou.

Tady je třeba rámek se zavíčkovaným plodem (vyklube se pak hotová dělnice), některé buňky s plodem jsou zatím otevřené, protože larva je ještě malá a musí být krmena.

Tady je taky otevřený plod. Ty větší vyboulené buňky jsou zavíčkované trubčí larvy. Dole ten rampouch je matečník. Vylíhne se z něj nová matka a může dojít k rojení. Včelaři je někdy odstraňují nebo dávají do tzv. oddělku (vezme se pár rámků se zásobami, plodem a včelami a založí se tak nové včelstvo).

Tak se zdá, že už se nám včelí roj usadil. Tady je video. Nebojte, mám včelařskou ochrannou síťku přes hlavu.

Už jsou skoro všechny. Tak zase znovu - odstřihnout větvičky a opatrně přenést do nachystaného úlu.

Včely, které se vyrojily, se na cestu dobře napily medu, takže ani nemají náladu štípat. Sedí mi na levé ruce, tykadla (má v nich jakési senzory) opřená o moji pokožku a vyhodnocuje. Zkoumání nedokončila, odmetla jsem ji.

Opatrné přenášení. Potíž je v tom, že roj obalil dvě nespojené větvičky.

Šup s nimi do úlu. Dole mají rámky s plodem od jiného včelstva, dále tam mají rámky, aby mohly stavět a matka klást. Horní nástavek je tam vlastně jen proto, aby se tam dala celá větvička a nemusela se otřepávat. Co přečuhuje, musí se zakrátit. Pak přiklopit víko a raději zavřít česno.

Druhý den ráno jsme zjistili, že už se zabydlely a přelezly na nachystané rámky. Holá větvička se mohla vyndat, do horního nástavku včely dostaly další rámky, aby měly co dělat. Do zimy z nich bude plnohodnotné včelstvo.

Jaro na zahradě

Na zahradě, kde máme ovce, roste hodně ovocných stromů, polovina z nich jsou ale tzv. "špendlíky". Jsou to podnože, na které se roubují např. švestky. Někdy roub "odejde" a vyrazí podnož. Špendlíky kvetou brzy zjara, ještě před třešněmi. Pro včely je to dobrá pastva, využijí ji na rozvoj včelstva, včelař jim nic ubírat nemůže.

Fotografování je dost problematické, včely mají naspěch, světelné podmínky nejsou vždy ideální.

Tato včelka saje nektar, to jí chviličku zdrží, takže je tady šance. Jasně zde vidíte vysunutý sosáček.

O dva dny později - kvetou už třešně, slunce svítí. Včely sbírají pyl i nektar. Některé se specializují, jiné berou obojí. Při sbírání pylu včela vlítne na květ, vteřinu zahemží nožičkama a letí na další květ.

Tady je vidět, jak se některýma nožičkama drží na květu a jednou přední a jednou zadní plácá kuličku pylu ( pak přidává trošku medu z volátka a nakonec přilepí na zadní nožku - to na fotce není). Vše se děje během vteřiny.

Na její chlupaté tělíčko se nachytá pyl, i když ho cíleně nesbírá. Při přeletu z květu na květ si postupně přejede předníma, pak středníma nožičkama tělíčko a připlácne na zadní nohu. Při trpělivém pozorování je to vidět i pouhým okem, když člověk tuší, o co jde. Nepoučenému pozorovateli to připadá jako chaotické třepotání nožičkama.

Tahle sosá a má už i pěknou zásobu pylu. S foťákem se nesmí dělat prudké pohyby, včela má totiž oči i vzadu na hlavě, takže monitoruje celý prostor kolem sebe, i když má hlavu vraženou v květu.

Jsem zvědavá, kolik nektaru v květu je. Utrhla jsem vše zbytečné, abych dobře viděla "na dno".

Kolem semeníku se blýská nektar. Celý vzorek jsem nakonec snědla, je sladký a chutný.

Při pozorování toho včelího snažení jsem si uvědomila, jaká dokonalost to je - tři páry nohou, o křídlech, natož žihadle, ani nemluvě:-)

Předjarní víkend s ovcemi a včelami

 Teplota pěkně nastoupala, sníh zmizel a jaro se už nezdá vzdálené. Tak nejprve jdeme za ovečkami.

Žabka je trochu plachá, ráda by něco dostala, ale nerada jde k někomu blíž.

Beran Fox je pánem stáda a rád si o sobě myslí, že je nejoblíbenější u lidí. Nejvíc ze všech strpí hlazení, drbání, krmení z ruky. Jenže u berana se to nesmí přehánět, pak je až moc domýšlivý.

Tady se něco dává? My taky chceme!

Dnes je na pořadu dne velká kontrola včel. Při lednovém odběru vzorků jsme na jednom stanovišti měli zvýšený výskyt roztoče Varroa destructor. Budeme muset udělat léčebný zásah.

Tak tady nepomůže už žádný zásah. Celé včelstvo uhynulo při těch velkých mrazech. Ačkoliv byly silné, nezvládly přesunout se v celém chumáči o poschodí níž k dalším zásobám, a tak zahynuly hladem. Aby se vydaly pro zásoby jednotlivě, to už vůbec nejde, zima je úplně paralyzuje.

Tyhle se vesele proletují, zásoby pylu  zatím nenosí. Všimněte si, jak jim při letu visí ty zadní velké nožičky.

Včelař se probírá rámky a kontroluje, kde jsou usazené a jestli už matka klade.

Rámek je pěkně obsazený. Jestlipak se zrovna tam něco děje?

Vida! Tady to je. Na okrajích jsou zavíčkované zásoby, uprostřed je zavíčkovaný plod. V zavíčkovaných buňkách se mohou schovávat roztoči. Pomocník hned přispěchá se štětečkem namočeným v M-1R a víčka natře. Ta látka proniká i voskem a roztoče zabije. Nátěr se musí provádět právě teď zjara, kdy je těch buněk málo. Jednak se zamezí množení roztoče, jednak se té chemie nemusí použít tolik.

Pak se na fumigační pásek nakape pár kapek Varidolu, pásek se podpálí a připíchne na krajní rámek. Celý úl se rychle uzavře - česna, víko, větrací očka.  Ten dým je škodlivý pro roztoče, včely to vydrží. Roztoč, který sedí na včele nebo je v nezavíčkované buňce s plodem, většinou zahyne. Za půl hodiny se včelám zase otevřou česna.

Používáme látky povolené svazem včelařů. Tyto látky nemají žádný negativní vliv na kvalitu medu.

Pak jedeme na lesní stanoviště. Tam jsme měli parazitů velmi málo, žádný jarní zásah není potřeba.

A hleďme! Včely nosí pyl. Asi z nějaké lísky na výsluní. Přitom je toto stanoviště relativně nejchladnější.

Vrba jíva na naší pasece ještě pyl nedává.

Bříza má jehnědy ještě zcela zavřené.

Pupen modřínu. Chomáč jehličí už je nachystaný za 2-3 týdny vyrašit. Modřín raší mezi prvními jehličnany.

To jsou naši mravenci. Už třetím rokem si to tady u nás budují. Taková větší lesní mraveniště nejsou na každém kroku.

Za 2-3 týdny budu sázet smrčky, to už bude opravdové jaro.

Spí včelí úl, spí bílá zahrada....

... spí světa půl, mráz řeku opřádá.
To je refrén z písničky "Prosinec"  dvojice Uhlíř-Svěrák, kterou napsali pro pořad "Hodina zpěvu". Je určená pro děti a hodně se zpívá na všelijakých předvánočních vystoupeních. Tak nějak mi vlezla do hlavy a zrovna touto dobou je aktuální, i když prosinec vůbec není.

Včely zcela určitě nespí, ale stáhly se zase do zimního chumáče, aby přečkaly tyto únorové mrazy.

Na zahradě nejsou jen včely, zimují tu i naše ovečky s beranem.
Zahrada je pod sněhem, nikde nic k snědku, tak se musí krmit. Sena nemilosrdně ubývá, minulé suché léto nám moc možností k pořízení zásob nedalo. Musí se tedy přikrmovat - obilninové granule, drcené zrní, vojtěškové granule...

Je jich celkem šest a musí mít dvě korýtka, aby mohly žrát současně. Dávka se musí odměřit, aby se to nějak nepřehnalo. Nadbytek škrobů by mohl způsobit zažívací obtíže vedoucí až k úhynu.

Pak dostanou do krmelce seno. Sežraly by klidně i dvojnásobek. Neuškodilo by jim to, ale bohužel se s ním musí šetřit. Ovečky se chovají jako lidi. Když je něčeho dostatek, tak s tím i plýtvají - seno roztahají, padá jim od huby....
Další důležitou věcí je voda. Pokud nemají čerstvou pastvu, tak na rozžvýkání a strávení sena nutně potřebují vodu. A ta do rána zamrzá.

Takže denně donést vlažnou vodu a vytáhnout bloky ledu.

Zima sice má své kouzlo, ale už se těšíme na jaro, my lidi i ty ovečky.

Líska - první včelí pastva

 Koncem ledna se udělalo několik pěkných dní, sluničko rozpustilo sníh a včelky vylétly ven pro vodu. Nic jiného ani venku nenajdou, první pastva bude až na lískách. Včely dostaly na zimu od včelaře podporu ve formě cukru, což představuje zdroj energie. Pyl, zdroj bílkovin, si ale musejí nasbírat samy a pokud by jim docházel, nemohou krmit larvy. Matka totiž začíná plodovat už v půli ledna.

Včelky pijí vodu z vlhkého mechu, jsou klidné a fotografování jim ani nevadí. Na této fotce vám prezentuji včelku jako miloučkého zlatého chlupáčka. Všimněte si miniaturních kapiček vody,   blyštících se ve slunci.

Napadlo mě trochu prozkoumat ty lísky.

Tady je líska obecná (Corylus avellana)

Hned na místě jsem vyfotila jehnědy, bez lupy a brýlí bych moc podrobností stejně neviděla.

Šupiny jsou už pootevřené a pod nimi jsou nezralé prašníky. Jehnědy jsou samčí květy.

Je tu i několik exemplářů lísky turecké. Na rozdíl od lísky obecné to není keř, ale strom. Oříšky mají velmi tvrdou skořápku a jádra nejsou pěkná.

Líska turecká má šupiny na jehnědách trochu tmavěji zabarvené.

Jehnědy ještě nepouštěly pyl, tak jsem si jednu větvičku ulomila, abych ji doma pořádně prozkoumala, hlavně ty samičí květy, které ani nevoní, ani nemají nektar. Včely si jich tedy nevšímají. Lísce to ale nevadí, opyluje se totiž větrem.

Samičí květ lísky turecké. V jednom pupenu je několik květů, každý má dvě blizny, to jsou ty červenavé jazýčky. Líska turecká má pohromadě více oříšků než líska obecná, která má tak 3-4 oříšky.

Větvička, kterou jsem si donesla, měla zelené zavřené prašníky. Dala jsem ji do vody a postavila na vlažný radiátor. Asi za tři hodiny jsem si jí všimla a byla jsem moc překvapená - prášil se z ní pyl.

Jak jsem s větvičkou manipulovala, tak je na jehnědách poprášeno pylem všechno. Tady jsou dobře vidět dosud nerozpuklé prašníky (ty zelené mírně protáhlé paličky), jsou tam i pootevřené prašníky a v nich zásoba pylu, některé ale jsou už úplně vysypané a zhnědlé.

Chtěla jsem vědět, co vlastně na těch fotkách vidím, tak jsem trochu zapátrala na internetu. Spoustu školních vědomostí jsem si oživila a mnoho nového jsem se dozvěděla. Přikládám i jeden pěkný obrázek, který doplní to, co snad na fotkách není tak zřejmé.
Narazila jsem na mnoho zdrojů, i cizojazyčných, a všimla jsem si, že líska je jedním z vděčných objektů pro praktické pozorování stavby květů.
Uvedu jen jednu zajímavou informaci - jedna jehněda lísky turecké prý obsahuje kolem 2 milionů pylových zrnek! Doufám, že až líska pokvete, tak nebude foukat příliš silný vítr a včely budou moci vylétat, aby se trochu přiživily na tom pylovém bohatství.

Člověku není dáno vidět svět včelíma očima, ale někdy není na škodu podívat se trochu zblízka a obdivovat tu dokonalost a krásu.