Štědrodenní procházka

Tentokrát bylo počasí, které připomínalo spíš Velikonoce než Vánoce. Protože byl nedávno velký vítr, jeli jsme zkontrolovat všechna naše včelstva a taky přilepšit ovečkám na Štědrý den.
Nejprve jsme zajeli do lesa. Včely byly v pořádku, ani moc nevyletovaly, protože úly jsou ve stínu.

Borovičky tady rostou jako výplň mezi duby. Dvě jejich kamarádky jsme nedávno vyřízli, protože rostly tak úspěšně, že sousedním doubkům spíš vadily, než by je nutily k růstu.

V lese je nyní dost popadaných nebo přelomených stromů. Jak jsem tak koukala na sousední parcelu, viděla jsem za modřínem křížek na obloze. Jako by ho chtěl někdo odepsat. Ale tento modřín ční nad smrkovým mlázím statečně a určitě bude odolávat větrům i nadále. Zároveň nám zajišťuje náletové modřínky, které se vždy hodí.

Nejnižší bod naší lesní parcely. Takový maličký rybníček bahňáček, oblíbený u divočáků. Zase tam byli a ryli.

Kolem toho rybníčků rostou náletové olše, některé jsme i sami zasadili. Poznávám je podle tmavěfialových pupenů, jsou dokonce na takové stopečce.

Taky tam máme javory. Toto je javor klen neboli javor horský, má zelený pupen, javor mléč ho má skořicově hnědý. Máme v lese obojí typ javoru, oběma druhům se zde daří, lesáci tu ale sázejí spíš klen.

Taky jsem si vyfotila pupen jasanu. Připadal mi ale trochu divný, měl by být přece černější. Až doma jsem zjistila, že to není plíseň, že je to jasan zimnář, odrůda spíše do parků. Je to strom  menšího vzrůstu. Zřejmě pobude jen do té doby, než začne vadit sousedním užitkovějším stromům. Potřebujeme totiž mnohem mohutnější jasan ztepilý. Zimnář se k nám dostal nejspíš náhodou, kdy jsme si sadbu občas opatřili z divokého porostu poblíž zahrady u řeky. Máme naštěstí i jasany zakoupené ve školce.

Objeli jsme další dvě štace, ale nebyl čas fotit. Nakonec jsme jeli k nejmenší skupině našich oveček ve složení beránek a dvě jehničky.

Dostali zrní do provizorního "korýtka", nechtělo se mi běžet až na druhý konec zahrady.

Jo, to je ta zvířecí láska. Jestli teda, dvounožko, už pro nás nic nemáš, tak ahoj.

Naše zahradní "jezírko". Nelekejte se toho nepořádku, ten polystyren je tam schválně, aby se nám včely netopily. Sedí jich tam nejmíň dvacet.

To tedy bylo počasíčko, včely létaly pro vodu jak divé. Potřebují ji například pro rozpouštění ztuhlých zásob. Měly vůbec plno práce, vyletěly se vyprazdňovat, vynášely mrtvolky a nečistoty. Jenže fotit je u česna jsem si netroufala, nějak se jim to nelíbilo.
Zato u vody jsou klidné, pokud se jim focení nelíbí, tak si poodlétnou.

Tady je pěkně vidět, jak se jim to na polystyrénu dobře sosá. V prohlubních je voda a stačí jen ponořit sosáček. Utopení jim nehrozí.

Tak jsem se koukla na prosincové pranostiky a nějak mi tam chybí "Když na Štědrý den včela vodu pije, tak.........". Budu asi muset počkat, co se z toho v příštím roce vyvrbí a nějak tu pranostiku dokončit.

Cukrovinky - tak trochu "retro"

V mnoha domácnostech se ještě vyskytuje a občas slouží Universal - lis na těsto.
Moc jsem ho v poslední době nepoužívala, protože jsem ztratila recept na těsto. Ono totiž každé nevyhovuje. Tak jsem pátrala na internetu a zkoušela.
Toto je varianta lineckého těsta, je dost mastné a do lisu se hodí.

Suroviny:

3 žloutky

250 g Zlaté Hané nebo Hery (máslo by asi bylo nejlepší)

100 g moučkového cukru

350 g hladké mouky

Změklou Zlatou Hanou, cukr a žloutky šleháme do pěny, pak vmícháme mouku. Dělala jsem opět pomocí ručního šlehače ve vyšším hrnku.
Těsto dáme do lisu a děláme sušenky. Pečeme při 180 stupních. Můžeme dozdobit marmeládou nebo čokoládou.

V sedmdesátých letech stál tento lis 120Kč, což byly tehdy pěkné peníze.

Plech s nepřilnavou úpravou je dobrý, pečicí papír nedoporučuji. Plech musí být studený, jinak se těsto nechytí. U tohoto těsta ale stačí i obyčejný smaltovaný povrch, mastit se nemusí.

Je potřeba vědět, jestli těsto trochu naskočí a dílečky se propojí.

Lis se musí tisknout k plechu a držet kolmo.

Tady je  výsledek. Těsto trochu míň naskočilo, a tak mi vypadly prostředky kopretinek, takže vznikl jakýsi věneček. Příště to možná udělám už na syrovém těstě, aspoň vzniká víc variací. Slepila jsem meruňkovou marmeládou.  Po uležení hodnotím jako dost chutné.

Zřejmě si v dohledné době sušenkové "razítkování" zopakuji, když už tenhle kovový poklad vlastním. Existují různé modernější varianty, bohužel celoplastové, a ty moc nevydrží. Nedávno jsem objevila v Orionu kovovou verzi, která sice nevypadá tak festovně, jako tahle stará, ale možná to není až tak špatné.
Určitě si ještě nějaký nový druh těsta vyzkouším, abych jednou tento lis předala i s vhodnými recepty. Třeba to hodím i sem na blog.