Babička šije

Najednou byla potřebná nějaká taška do hudebky, aby se tam vešel sešit klavírní školy, něco na přezutí a lahvička s pitím. Rozměry byly dány a taška skoro ušitá. Jenže pohádková kniha podobných rozměrů se tam sice vešla, ale další věci ne. Takže byly zde dvě možnosti: tašku dokončit a ušít jinou nebo párat a nějak improvizovat. Rozhodla jsem se pro druhou možnost a tašku doplnila o boční díly. Těžko by někdo uhodnul, že to nebyl původní záměr:-)

Větrník jednak tašku zpestřuje, ale taky maskuje přišití vnitřních kapsiček.

Prošívaná taška s výztuhou je šitá v podstatě stejně, jako moje dřívější dospělácké nákupní tašky.

Celá taška jde zavřít na zip, aby malé hudebnici nic nevypadlo.

Školáčci asi často potřebují pastelky a fixy, do pouzdra se to ani nevejde. Tak jsem honem ze zbytků spíchla malou taštičku.

Tohle nenáročné šití s jasným zadáním mě docela baví, je to suprový relax.

Plody pozdního podzimu

Letos měly některé duby hodně žaludů. Rozhodli jsme se jich trochu nasbírat. Zjara je nasejeme a uvidíme, kolik sazenic nám vyroste. Před  pár lety jsme to zkusili, ale dopustili jsme se chyby. Naseli jsme je na podzim a myši nám je sežraly skoro všechny. Zjara jsme síji opakovali a celkem se zadařilo. Ale stejně je nejlepší sadbu nakoupit ve školce, zkrátí se tak doba nutné péče o mladý stromek.
Nejprve padají z dubu červivé žaludy, ty nejlepší padají až nakonec. Pár kbelíků jsme sebrali, snad aspoň desetina bude dobrých. 

Sbírali jsme opakovaně pod jedním statným dubem u lesní cesty, nebyla tam totiž tráva. Obrázek na dubu znamená, že zde mají zastávku procesí jdoucí k nedalekému mariánskému poutnímu místu.

Snažili jsme se sbírat ty nejpěknější žaludy, ale stejně jsme jich nasbírali spousty děravých. Někdy jsou červivé i ty napohled bezvadné.

Kdysi jsem četla o tom, jak v dobách neúrody lidi přidávali do obilné mouky mleté vyloupané dubové žaludy. Tak jsem si ze zvědavosti taky ochutnala. Jádro se kouše zhruba jako nějaký ořech, ale čím déle se žvýká, tím víc hořkne a trpkne. Dá se to i spolknout, ale není to žádné pochutnání. Prostě moc tříslovin, brrrr. Dub má zřejmě třísloviny ve  všem, v listech, dřevu i kůře (odvar se používá v lidovém léčitelství zevně, má svíravý protizánětlivý účinek).
Tak a teď o něčem chutnějším - o lískových oříšcích.Před časem jsem tady psala o lískách a nelichotivě jsem se vyjádřila o oříšcích lísky turecké. Letos se jich urodilo hodně, tak se pokusím něco z té úrody vytěžit. Skořápka "turka" je ale tak silná, že se do ní musí pořádně majznout a odnese to i jadérko, které je pak k nepoužití. Po mnoha pokusech se ale dá získat určitá obratnost.

Vlevo oříšky lísky turecké, vpravo oříšky lísky obecné

A ještě jednou zblízka., vlevo je ten "turecký".

Po rozlousknutí - vlevo skořápka oříšku lísky obecné. Je jasně vidět, že skořápka "tureckého" je silnější, zato jadérko samotné je skoro bez šupinek, takové nahaté.

Turecké lískáčky jsou mnohem menší, ale jejich srdíčkovitý tvar by mohl být hezký na zdobení nějakého drobného pečiva.
Vlašské ořechy taky máme, pomalu je louskám a dávám do mrazáku, aby byly pohotově po ruce a nežlukly. Používám je hlavně na dorty, protože suchý piškotový korpus není nic moc. Pokud se ale nahradí polovina mouky mletými ořechy, je to úplně luxusní. Všechny moje dorty pro vnoučata k narozeninám a křtinám mají ořechový korpus.