Líska - první včelí pastva

 Koncem ledna se udělalo několik pěkných dní, sluničko rozpustilo sníh a včelky vylétly ven pro vodu. Nic jiného ani venku nenajdou, první pastva bude až na lískách. Včely dostaly na zimu od včelaře podporu ve formě cukru, což představuje zdroj energie. Pyl, zdroj bílkovin, si ale musejí nasbírat samy a pokud by jim docházel, nemohou krmit larvy. Matka totiž začíná plodovat už v půli ledna.

Včelky pijí vodu z vlhkého mechu, jsou klidné a fotografování jim ani nevadí. Na této fotce vám prezentuji včelku jako miloučkého zlatého chlupáčka. Všimněte si miniaturních kapiček vody,   blyštících se ve slunci.

Napadlo mě trochu prozkoumat ty lísky.

Tady je líska obecná (Corylus avellana)

Hned na místě jsem vyfotila jehnědy, bez lupy a brýlí bych moc podrobností stejně neviděla.

Šupiny jsou už pootevřené a pod nimi jsou nezralé prašníky. Jehnědy jsou samčí květy.

Je tu i několik exemplářů lísky turecké. Na rozdíl od lísky obecné to není keř, ale strom. Oříšky mají velmi tvrdou skořápku a jádra nejsou pěkná.

Líska turecká má šupiny na jehnědách trochu tmavěji zabarvené.

Jehnědy ještě nepouštěly pyl, tak jsem si jednu větvičku ulomila, abych ji doma pořádně prozkoumala, hlavně ty samičí květy, které ani nevoní, ani nemají nektar. Včely si jich tedy nevšímají. Lísce to ale nevadí, opyluje se totiž větrem.

Samičí květ lísky turecké. V jednom pupenu je několik květů, každý má dvě blizny, to jsou ty červenavé jazýčky. Líska turecká má pohromadě více oříšků než líska obecná, která má tak 3-4 oříšky.

Větvička, kterou jsem si donesla, měla zelené zavřené prašníky. Dala jsem ji do vody a postavila na vlažný radiátor. Asi za tři hodiny jsem si jí všimla a byla jsem moc překvapená - prášil se z ní pyl.

Jak jsem s větvičkou manipulovala, tak je na jehnědách poprášeno pylem všechno. Tady jsou dobře vidět dosud nerozpuklé prašníky (ty zelené mírně protáhlé paličky), jsou tam i pootevřené prašníky a v nich zásoba pylu, některé ale jsou už úplně vysypané a zhnědlé.

Chtěla jsem vědět, co vlastně na těch fotkách vidím, tak jsem trochu zapátrala na internetu. Spoustu školních vědomostí jsem si oživila a mnoho nového jsem se dozvěděla. Přikládám i jeden pěkný obrázek, který doplní to, co snad na fotkách není tak zřejmé.
Narazila jsem na mnoho zdrojů, i cizojazyčných, a všimla jsem si, že líska je jedním z vděčných objektů pro praktické pozorování stavby květů.
Uvedu jen jednu zajímavou informaci - jedna jehněda lísky turecké prý obsahuje kolem 2 milionů pylových zrnek! Doufám, že až líska pokvete, tak nebude foukat příliš silný vítr a včely budou moci vylétat, aby se trochu přiživily na tom pylovém bohatství.

Člověku není dáno vidět svět včelíma očima, ale někdy není na škodu podívat se trochu zblízka a obdivovat tu dokonalost a krásu.