Látková taška s velkou nosností

V tomto článku jsem zachytila postup šití tašky, do které se dá naskládat minimálně 10kg. Mám to vyzkoušeno.

Materiál:

• vnější látka - 54cm x 91cm (zde směsová látka koupená v bytovém textilu)
• tenký vatelín nebo vliselín - 54cm x 85cm
• vnitřní podšívka - 54cm x 85cm
• nylonový nebo polypropylenový popruh (šířka 3cm) - 250cm
• vnější kapsy (volitelné) 2ks - v.23cm x š.21cm
• polyesterové nitě

Dále  nůžky a šicí stroj.

Postup:

Naskládáme si trojvrstvý sendvič - svrchní látka, vatelín, popř. vliselín, podšívka (pozor, rub obou látek leží na vatelínu) - a libovolně proštepujeme. Já s oblibou šiji látací patkou se spuštěnými podávacími zoubky tzv. meandr, látkou musím hýbat sama. Dá se to ale prošít rovně, třeba do mřížky. To prošití nemusí být nijak husté. Prošívání by mělo být asi 3-4cm od kratších stran obdélníku (kvůli pozdějšímu začištění horního okraje tašky) nebo mít už přesně nachystanou velikost vliselínu.
Pak si uděláme lem  horní strany kapsy.

Proštepovaný základ tašky, dvě kapsy a popruh

Nyní je na řadě našití kapes a popruhu. V tomto bodě je potřeba být trochu pozornější a pečlivější, pro dobrou funkci tašky je důležitá souměrnost. Někdy pomáhá vzor látky, jinak je lepší osu naznačit křídou.  Dalším důležitým požadavkem je stejná délka uší (nepřekroutit popruh, leží pořád na jedné straně).  Rozhodně se vyplatí si popruh a kapsy nejprve našpendlit. Taky je možno tašku přeložit, případně trochu sešpendlit a vyzkoušet ta ucha, jejich délku a nepřekroucenost. Konce popruhu se musí překrývat. Pozor, popruh je šitý vcelku jako jeden kus!
Pokud vše sedí, tak zahneme dolní konec kapes a dvojitě přišijeme, popruh v tom místě odšpendlíme.
Pak následuje přišití popruhu. Popruh kryje boční okraje kapes, jeho přišitím přišíváme i kapsu. Středy popruhu jsou vzdáleny na šířku kapsy, tj. 21cm. Popruh  začneme přišívat asi 5-6 cm od horního okraje tašky (kratší strana obdélníku), podobně na druhé straně nedošijeme až ke kraji (kvůli olemování). Na místě, kde se popruh překrývá, vrchní konec začistíme podehnutím a důkladně(i příčně) prošijeme.

Našpendlení popruhu

Pak obdélník přehneme (podšívkou ven) a sešijeme boky. Předtím si ještě zkontrolujeme horní okraj, aby podšívka a vložka končily asi 4cm pod okrajem svrchní látky a případně zarovnáme.
Šev je možno začistit entlováním, ale dávám přednost olemovat ho proužkem podšívky (šířka proužku 3-3,5 cm).

Boční sešití a začištění

Odšití dolního rohu je potřeba naznačit a našpendlit. Šijeme kolmici asi 6,5-7cm od špičky, délka by měla být kolem 14-15cm. Je dobré odšít oba rohy, pak tašku obrátit a podívat se, jak to dopadlo. Pokud jsme spokojeni, můžeme špičku odstřihnout a šev začistit. Pokud se nám něco nezdá, dá se šev opravit.

Odšití rohů u dna

Nakonec se zalemuje horní okraj a došijí popruhy až nahoru. Doporučuji prošít popruhy u vrchu třeba hustým úzkým entlováním,

Hotová taška

Tak tahle taška je v pořadí už pátá, rozměry šiji mírně odlišné, podle potřeby.
Výsledný vnější rozměr je zhruba 15cm (šířka dna) x 34cm (výška) x 35cm (délka dna). Někdy vkládám dovnitř obdélník z kartonu, aby taška držela tvar.
Možná je tento popis zbytečně podrobný, zkušeným švadlenkám se omlouvám.

Medový perník

Recept

• 100-130g vody
• 250g-300g medu (část medu možno nahradit fruktozou nebo invertním cukrem)
• 4 žloutky
• 2 polévkové lžíce perníkového koření
• 500-600g hladké mouky 
• 2 rovné čajové lžičky jedlé sody

Složení domácího perníkového koření

20% skořice, 25% badyán, 20% hřebíček, zbytek směska(zhruba rovnoměrně)- anýz, fenykl, kardamom, nové koření, úlomek vanilkového lusku, koriandr, sušená citronová kůra. Něco z té směsky možno vynechat.

 Já tluču koření v tomto starém hmoždíři (palička není původní), který patřil mojí prababičce Marii Salaquardové (1843-1918). Dá se to utlouct dojemna, ale já někdy prosiju na sítku a zbytek dojedu na mlýnečku (výroba Bulharsko, pochází z hlubokého socialismu).

Něco k cukrům, mouce a sodě

Tvrdost perníku je často zapříčiněna použitím sacharozy (řepného cukru). Ideální je fruktoza, která je silně hygroskopická a natahuje vlhkost. To pak napomáhá k uležení perníčků. Letní květové a lesní medy mají vyšší obsah fruktozy než glukozy, jsou tedy pro perník výhodnější než rychle tuhnoucí jarní medy, ale není to až tak podstatné. Někdy se používá i melasový sirup. Nemáme-li dostatek pravého medu, je možno si levně připravit invertní cukr neboli umělý med. Kupovaná fruktoza perník zbytečně prodražuje. Návod na výrobu invertu najdete zde nebo si najděte na internetu. Ten návod, na který odkazuji, je moc puntičkářský, je to jak laboratorky z chemie:-) Z jakési učebnice pro pekaře vím, že profíci ve velkovýrobě pracují jedině s invertními cukry a melasovými sirupy, nikdy ne se suchým řepným cukrem.

Mouka má být obyčejná hladká, rozhodně ne výběrová 00 nebo dokonce Extra00 na pizzu. Příliš vysoký obsah lepku by způsobil, že perníčky budou jakési mechové až gumové. Naopak prospěje menší část pšeničné hladké nahradit špaldovou moukou nebo dokonce žitnou chlebovou.

Soda se přidává jako kypřidlo. Je to zásaditá složka. Kyselou složkou je zde med. Pokud ošidíte obsah medu, musíte dát jako okyselovadlo lžíci octa nebo raději místo sody použít prášek do pečiva, který obsahuje sodu a nějakou kyselou složku.

Postup

 Ve vyšším hrnku silně zahřeju med s vodou, pak přidám koření, nechám  schladnout do vlažna a přidám žloutky. Do širší misky si připravím mouku se sodou (nejméně jednou dobře prosít, aby se soda rozptýlila v mouce).
Šlehám a přidávám mouku, dokud to šlehač zvládá. V míse zbyde tak hrnek mouky. Do té mouky vyklopím vlahou směsku a zapracuji špachtlí a pak rukou tu zbylou mouku v míse. Žádné matlání po vále. Vznikne plastická hmota, kterou dám do mikrotenového sáčku nebo potravinové folie a uložím nejméně na den do ledničky.

Další den pak rozdělím na 2-3 části, jen mírně tu ztuhlou hmotu propracuji a rozválím na 3mm, pokud dělám slepované perníčky nebo na 5mm, ale to už je skoro moc silné, takové humpolácké.
Vykrojím tvary a peču na pečicím papíře. Trouba musí být předem vyhřátá na 190-200 stupňů. Peče se 6-8 min - nutno vyzkoušet a hlídat. Perníčky naskočí a lehce zrůžoví. Je dobré si nejprve vyzkoušet na 2-3 kouscích, pokud jste byly zvyklé péct perníčky při nižší teplotě.
Jak vidno, moc se s tím nepářu. Perníčky jsou hned poživatelné, pěkně měkké. Jak dlouho takto vydrží, to nevím. Víc jak 5dní u nás stejně nikdy šanci neměly. Já je mám ráda slepované domácími švestkovými povidly a polité čokoládou.
Na ilustrační fotce je ubohý zbytek z Velikonoc. Konzumace se konala pár hodin po upečení a degustátoři potvrdili, že jsou dobré a měkké:-)

Tak takhle pečou perníčky lajdačky, které se s ničím moc nepářou:-)