Srdíčkové chňapky a taška na ošatku

Náhodou jsem na internetu narazila na tento střih - chňapka ve tvaru srdíčka. Dala jsem ten pdf soubor raději na můj Google Disk. Doporučuje se vytisknout 3x. Vnější srdce je střih na látkový potah, menší je na střih izolační vrstvy a pak je tam naznačen střih na "krovky".
Náhodou jsem koupila nějaké zbytky látek a ta zelená mě inspirovala udělat chňapku "list". Je to dárek do kuchyně, kde je dominantní barvou svěží zelená.
Nejprve jsem prošila základní sendvič - látka, 2x vložka, látka. "Krovky" jsou z dvojité látky, tmavší lemovací proužek zpevňuje kraje. Přiložila jsem "krovky" na své místo a okraje chňapky jsem obšila entlem.

Pak jsem okraje začistila šikmým proužkem.

Pak už zbývalo jen přišít poutko.

Občas potřebuji přenést nějaké pečivo někam jinam, zároveň s miskou nebo ošatkou. Tak jsem dostala nápad ušít si na tu ošatku jakousi tašku. Je to ryze účelová věc, tudíž jsem si nějakou ozdobností hlavu moc nelámala. Změřila jsem si obvod ošatky a nejmíň 2cm přidala. Trochu kupeckých počtů mi postačilo na zjištění velikosti čtverečků.

Zhotovila jsem tento pás, podložila termolínem a další látkou. Vzniklý sendvič jsem proštepovala.

Podobný sendvič jsem připravila pro dno. Obkreslila jsem na látku misku vhodné velikosti.

Pás jsem spojila do kruhu a našpendlila na obvod dna. Šev je začištěn šikmým proužkem.

Zbývalo začistit i vršek a přišít ucha.

"Proutěnou" misku jsem kdysi koupila někde v domácích potřebách, dá se mýt i v myčce.

Teď už zbývá dovnitř něco naskládat. Jako první tam asi budou velikonoční mazance, vajíčka, piškotový beránek a nějaké perníčky.

Spí včelí úl, spí bílá zahrada....

... spí světa půl, mráz řeku opřádá.
To je refrén z písničky "Prosinec"  dvojice Uhlíř-Svěrák, kterou napsali pro pořad "Hodina zpěvu". Je určená pro děti a hodně se zpívá na všelijakých předvánočních vystoupeních. Tak nějak mi vlezla do hlavy a zrovna touto dobou je aktuální, i když prosinec vůbec není.

Včely zcela určitě nespí, ale stáhly se zase do zimního chumáče, aby přečkaly tyto únorové mrazy.

Na zahradě nejsou jen včely, zimují tu i naše ovečky s beranem.
Zahrada je pod sněhem, nikde nic k snědku, tak se musí krmit. Sena nemilosrdně ubývá, minulé suché léto nám moc možností k pořízení zásob nedalo. Musí se tedy přikrmovat - obilninové granule, drcené zrní, vojtěškové granule...

Je jich celkem šest a musí mít dvě korýtka, aby mohly žrát současně. Dávka se musí odměřit, aby se to nějak nepřehnalo. Nadbytek škrobů by mohl způsobit zažívací obtíže vedoucí až k úhynu.

Pak dostanou do krmelce seno. Sežraly by klidně i dvojnásobek. Neuškodilo by jim to, ale bohužel se s ním musí šetřit. Ovečky se chovají jako lidi. Když je něčeho dostatek, tak s tím i plýtvají - seno roztahají, padá jim od huby....
Další důležitou věcí je voda. Pokud nemají čerstvou pastvu, tak na rozžvýkání a strávení sena nutně potřebují vodu. A ta do rána zamrzá.

Takže denně donést vlažnou vodu a vytáhnout bloky ledu.

Zima sice má své kouzlo, ale už se těšíme na jaro, my lidi i ty ovečky.