26. února 2018

Spí včelí úl, spí bílá zahrada....

... spí světa půl, mráz řeku opřádá.
To je refrén z písničky "Prosinec"  dvojice Uhlíř-Svěrák, kterou napsali pro pořad "Hodina zpěvu". Je určená pro děti a hodně se zpívá na všelijakých předvánočních vystoupeních. Tak nějak mi vlezla do hlavy a zrovna touto dobou je aktuální, i když prosinec vůbec není.
Včely zcela určitě nespí, ale stáhly se zase do zimního chumáče, aby přečkaly tyto únorové mrazy.
Na zahradě nejsou jen včely, zimují tu i naše ovečky s beranem.
Zahrada je pod sněhem, nikde nic k snědku, tak se musí krmit. Sena nemilosrdně ubývá, minulé suché léto nám moc možností k pořízení zásob nedalo. Musí se tedy přikrmovat - obilninové granule, drcené zrní, vojtěškové granule...
Je jich celkem šest a musí mít dvě korýtka, aby mohly žrát současně. Dávka se musí odměřit, aby se to nějak nepřehnalo. Nadbytek škrobů by mohl způsobit zažívací obtíže vedoucí až k úhynu.
Pak dostanou do krmelce seno. Sežraly by klidně i dvojnásobek. Neuškodilo by jim to, ale bohužel se s ním musí šetřit. Ovečky se chovají jako lidi. Když je něčeho dostatek, tak s tím i plýtvají - seno roztahají, padá jim od huby....
Další důležitou věcí je voda. Pokud nemají čerstvou pastvu, tak na rozžvýkání a strávení sena nutně potřebují vodu. A ta do rána zamrzá.
Takže denně donést vlažnou vodu a vytáhnout bloky ledu.
Zima sice má své kouzlo, ale už se těšíme na jaro, my lidi i ty ovečky.

Žádné komentáře:

Okomentovat