Předjarní víkend s ovcemi a včelami

 Teplota pěkně nastoupala, sníh zmizel a jaro se už nezdá vzdálené. Tak nejprve jdeme za ovečkami.

Žabka je trochu plachá, ráda by něco dostala, ale nerada jde k někomu blíž.

Beran Fox je pánem stáda a rád si o sobě myslí, že je nejoblíbenější u lidí. Nejvíc ze všech strpí hlazení, drbání, krmení z ruky. Jenže u berana se to nesmí přehánět, pak je až moc domýšlivý.

Tady se něco dává? My taky chceme!

Dnes je na pořadu dne velká kontrola včel. Při lednovém odběru vzorků jsme na jednom stanovišti měli zvýšený výskyt roztoče Varroa destructor. Budeme muset udělat léčebný zásah.

Tak tady nepomůže už žádný zásah. Celé včelstvo uhynulo při těch velkých mrazech. Ačkoliv byly silné, nezvládly přesunout se v celém chumáči o poschodí níž k dalším zásobám, a tak zahynuly hladem. Aby se vydaly pro zásoby jednotlivě, to už vůbec nejde, zima je úplně paralyzuje.

Tyhle se vesele proletují, zásoby pylu  zatím nenosí. Všimněte si, jak jim při letu visí ty zadní velké nožičky.

Včelař se probírá rámky a kontroluje, kde jsou usazené a jestli už matka klade.

Rámek je pěkně obsazený. Jestlipak se zrovna tam něco děje?

Vida! Tady to je. Na okrajích jsou zavíčkované zásoby, uprostřed je zavíčkovaný plod. V zavíčkovaných buňkách se mohou schovávat roztoči. Pomocník hned přispěchá se štětečkem namočeným v M-1R a víčka natře. Ta látka proniká i voskem a roztoče zabije. Nátěr se musí provádět právě teď zjara, kdy je těch buněk málo. Jednak se zamezí množení roztoče, jednak se té chemie nemusí použít tolik.

Pak se na fumigační pásek nakape pár kapek Varidolu, pásek se podpálí a připíchne na krajní rámek. Celý úl se rychle uzavře - česna, víko, větrací očka.  Ten dým je škodlivý pro roztoče, včely to vydrží. Roztoč, který sedí na včele nebo je v nezavíčkované buňce s plodem, většinou zahyne. Za půl hodiny se včelám zase otevřou česna.

Používáme látky povolené svazem včelařů. Tyto látky nemají žádný negativní vliv na kvalitu medu.

Pak jedeme na lesní stanoviště. Tam jsme měli parazitů velmi málo, žádný jarní zásah není potřeba.

A hleďme! Včely nosí pyl. Asi z nějaké lísky na výsluní. Přitom je toto stanoviště relativně nejchladnější.

Vrba jíva na naší pasece ještě pyl nedává.

Bříza má jehnědy ještě zcela zavřené.

Pupen modřínu. Chomáč jehličí už je nachystaný za 2-3 týdny vyrašit. Modřín raší mezi prvními jehličnany.

To jsou naši mravenci. Už třetím rokem si to tady u nás budují. Taková větší lesní mraveniště nejsou na každém kroku.

Za 2-3 týdny budu sázet smrčky, to už bude opravdové jaro.

Ptáčci-soroki a slané pletýnky

Ptáčci - skřivánci - soroki

Na internetu jsem našla více zdrojů, jak udělat z jednoduchého uzlu kynutého těsta takové malé ptáčky. Vybrala jsem si ruský zdroj Жаворонки из постного теста (Skřivánci z postního těsta). Je to s anglickými titulky. 
Tito ptáčci se v Rusku pečou tradičně na Den sevastijských mučedníků(*více na konci článku). Protože je to v době Velikého postu, pečou se ptáčci z jednoduchého postního těsta. Ptáčci představují v pravoslavné tradici duše čtyřiceti mučedníků, které letí k Bohu.

Recept:

• 600 g hladké mouky 
• 1 polévková lžíce cukru
• 1 čajová lžička soli
• instantní droždí - množství dle návodu na sáčku(nebo 30g čerstvých kvasnic)
• 250ml vlažné vody
• 80 ml rostlinného oleje (olivový, slunečnicový, řepkový)

Dala jsem část mouky polohrubé (asi 1/3), soli bych příště dala o půl lžičky víc. Vody možná o malinko víc nebo ubrat mouky. Těsto by ale mělo být spíš tužší a má se tedy nechat déle kynout.

Z poloviční dávky mi vyšlo 8 kousků. Kousek se dobře prohnětá, uválí oválek a nechá se pod utěrkou 10min odpočívat.

Rozválí se na pramen delší než jídelní nůž, na koncích nechte spíš bakulky než špičky.

Udělá se obyčejný uzel, konce musí vykukovat, jeden konec je hlavička, druhý je ocásek. Posadí se takto, protože pak nejlíp sedí a překřížení připomene složená křidélka.

Na hlavičce se vymodeluje špička, která po rozstřhnutí nůžkami připomíná zobáček. Ocásek se zplacatí rukou nebo lžičkou a 3-4x nastřihne. Do hlavičky se špejlí píchnou důlky a vloží zrnko pepře.

Dáme na plech vyložený pečicím papírem, opět zakryjeme utěrkou a necháme 10-15min kynout.  Potřeme silným roztokem slazeného černého čaje a dáme do trouby vyhřáté na 200°C. Pečeme 18-20min. Po vytažení z trouby je možné zlehka potřít olejem nebo sádlem, ptáčci se víc lesknou.

Moji první ptáčci. Může se jim říkat skřivánci, holoubci, kuřátka...:-)

Chutnají jako obyčejný rohlík nebo houska a hodí se jako příloha k ledasčemu.

*************************************************************************
Tak a teď ty pletýnky. Zaujal mě především způsob zaplétání, který jsem dosud neznala.

Domácí pletýnky

Recept:

• 450 g hladké mouky
• 300 g polohrubé mouky
• 380 ml mléka
• 90 g rozpuštěného tuku - nejlepší je směs másla a sádla
• 2 vejce
• 1 a 1/2 lžičky soli
• 1 lžíce cukru nebo medu (kvůli nastartování kvasnic)
• 1 kostka droždí (cca 40 g)

Zpracovat jako obvyklé kynuté těsto. Tentokrát jsem pletla z jediného pramene.

Tady jsou pletýnky v různých fázích zaplétání. Levým koncem utvořím oko(využiji víc než půlku pramene), pravý konec směruji doleva a jeho podvlečením utvořím uzel. To výchozí dolní oko překroutím zprava doleva a volný konec prostrčím dovnitř dolního oka.

Pletýnky necháme 20-30min kynout na plechu, pak se potřou vajíčkem nebo aspoň mlékem a posypou mákem, sezamem, kmínem se solí...

Pečou se při 170-180°C asi 20min, nutno vyzkoušet dle trouby

Tyhle pletýnky mi šly docela dobře. Je to sice jinak pletené, než jsem byla zvyklá, ale v podstatě je méně vyvalování pramenů a míň žmoulání na koncích housek. Vůbec se mi při pečení nerozplétaly. Pokud by se někomu hodilo video, tak je zde
Einstrangzopf

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

(*) Kdo byli sevastijští mučedníci?  Bylo to 40 mučedníků, kappadockých křesťanských vojáků římské legie Fulminata, kteří odmítli zříct se křesťanství. Stalo se to v Malé Asii v tehdejší provincii Armenia Minor (dnes střední Turecko) 9.března roku 320 n.l. Město se jmenovalo Sebasteia(Sebaste), dnes turecky Sivas. Město leží v nadmořské výšce přes 1200m, zimy jsou tam kruté, jezer je poblíž několik. Celý příběh zde nebo zde (v italštině).
Ruská tradice pečení ptáčků pochází ještě z pohanských časů, kdy se slavila jarní rovnodennost a příchod jara. K tomuto datu se očekával i přílet skřivanů z teplejších krajin. Ptáčci z těsta byli vystavováni na okna, děti je nosily napíchnuté na větvičkách na nejvyšší kopec a různými říkankami vítaly jaro.
Pravoslavná církev pečení ptáčků nezakazovala, ale vztáhla je k oslavě čtyřiceti sevastijských mučedníků, jejichž svátek 22.3. (dle pravoslavného kalendáře 9.3.) je v Rusku jeden z nejvýznamnějších a nejtradičnějších. V západní církvi je to 9.3., později přeloženo na 10.3., podle gregoriánského(současného) kalendáře.
Pokud vám nesedí mučednická smrt mrazem a období rovnodennosti, tak nutno podotknout, že to bylo v horské oblasti a že 9. březen se dnu rovnodennosti "přiblížil" až po staletích (známá chyba juliánského/pravoslavného kalendáře). Vypadá to tak, že pohanský zvyk pečení ptáčků se na Rusi změnil v křesťanský zhruba před 300 lety, což se mi zdá docela pravděpodobné.
Sorok znamená rusky 40, proto se ptáčkům říká také soroki. (zdroj: pravoslavný časopis Foma)