Lovy beze zbraní aneb kdopak nám sem leze

Po velké sněhové nadílce je záhodno se podívat do lesa. Musíme ale vyčkat, až se po lesních cestách dá projet, ne třeba až na místo, ale aspoň přiblížit. Ve sněhu jsou dobře vidět stopy a odhalí se "tajné" stezky zvěře.

Nejprve musíme zkontrolovat úly.

Vše je v pořádku.

Pak se ještě trochu projdem po naší parcele.

Tady jsme si naskládali dřevo na topení. Není to nic moc, jen habry, které překážely.

Copak se děje na dolní louži? Nic. Koupelna divočákům zamrzla.

Taky bylo na čase zkontrolovat naši fotopast a vzít ji domů kvůli dobití baterií. Dávám ji střídavě na dvě místa a nechávám asi 4-6 týdnů. Vždy ji zamířím směrem ven z oplocenky, aby bylo vidět, co se pohybuje kolem. Někdy nastavuji kombinaci foto+video, jenže než se fotka uloží, tak je objekt dávno v tahu a na videu nic není. Tak jsem zkusila dát jen video. Zdá se, že toho zachytíme víc.
Navzdory naháňkám černé zvěře (po čtyři soboty před Vánocemi) se nezdá, že by jich nějak ubylo. Nám nijak zvlášť neškodí, ale rozbíjejí oplocenku, a tím uvolňují cestu spárkaté zvěři, která dokáže nadělat škody moc a moc.
Fotopast zaznamenává datum a čas (pokud ho po formátování fotopasti nastavím) a taky teplotu.

Toto bude nejspíš srnka.

Toto je zřejmý srnec. Tuto dvojici mám z dřívějška zachycenou i spolu. Po týdnu měli zase cestu kolem.

Videa jsem uložila mimo, zdá se mi to lepší, nezaplňuji si tak prostor vyhrazený pro blog a podívá se jen ten, koho to zajímá.
Fotopast je přístroj velikosti foťáku, barvu má tmavě olivovou, takže je dost nenápadná. Kdo o ní neví, tak si jí ani nevšimne. Babička se ale někdy nechá ukecat.
Prozrazená fotopast
https://youtu.be/iXFrLpwwjdM
Tak se tedy vyfotíme (a máme to zdokumentováno hned 2x)
https://youtu.be/I_43bogAE5U
Tento srnec nám tam obchází opravdu často.
https://youtu.be/D2xZ6XwdZwg
Podle hlavičky (nemá založeno na parůžky) to bude srnka. Je i menší.
https://youtu.be/woF8Brl-geQ
Fotek a videí prasat bych měla hodně, většinou ale noční. Oni jsou ve dne dost zalezlí.
Stádo prasat
https://youtu.be/QDZXZx1BpyQ
Tohle prase je pěkně chlupaté
https://youtu.be/YNulTKyVAII
Jedno ze starších videí, lišku jsme ještě nikdy "nepolapili".
Liška nebo lišák?
https://youtu.be/nR0TsDyU3kE

Jak to naše pozorování shrnout? Zvěř nechodí po stejných stezkách denně, spíš tak týdně. Tudíž být myslivcem na čekané není zrovna snadné. Oni si ale pomáhají tím, že zvěř přikrmují nebo jim dávají lízací sůl, aby je navykli na určitá místa. A pak bum, prásk.

Vánočka ze šesti

Ještě malé ohlédnutí za vánočním pečením. Konečně jsem zkusila uplést vánočku ze šesti pramenů. Recept na těsto nechť každý použije svůj, ale pro úplnost tady uvedu jeden, který jsem nově použila a  docela vyhovoval.
Recept:

• 500g mouky (350g polohrubé, 150g hladké)
• 100g másla
• 2 žloutky
• 70g krystalového cukru
• 1 sáček vanilkového cukru
• 250ml mléka
• 20g čerstvých kvasnic
• špetka soli, rozinky
• 1 vejce na potření
  

Postup je obvyklý jako u všech kynutých těst, je možné využít domácí pekárnu. Vykynuté těsto rozdělíme na 6 stejných dílů a vyválíme stejně dlouhé prameny.

Těsto jsem si radši zvážila a rozdělila na stejné kousky podle váhy. Stejně nemám ty prameny moc stejnoměrné.

 Pletení vánočky ze 6 pramenů jsem dobře pochopila z tohoto videa.

https://www.youtube.com/watch?v=r0Qy5Ata3ZY 

Tady mi to ještě šlo.

Jak jsem fotila a ještě se zaposlouchala do rádia, tak jsem to popletla, trochu rozpletla, ale stejně jsem to dobře neopravila.

Vánočku na plechu necháme ještě nakynout, potřeme rozšlehaným vejcem a vložíme do vyhřáté trouby. Pečeme zhruba 40 minut při 180°C.

Ta chyba je tam vidět, navíc tím rozplétáním a opětovným splétáním se ty prameny nějak natáhnou a ztenčí, takže se mi vánočka od té chyby nějak "zhubla" a protáhla. 

Byla ale dobrá, nepřeslazená. Po pár dnech jsem pletla další a ta mi už docela šla. Tu verzi "ze šesti" si asi mockrát zopakuji, protože odpadlo zapichování špejlí, aby se to nesvezlo ke straně.

Špendlíkovník na ruku

Málokdo se obejde při šití bez špendlíků. Já tedy ne. Sama sobě se divím, jak jsem to mohla taková léta vydržet bez této pomůcky. Nějaký polštářek na špendlíky jsem si časem sice pořídila, ale jestliže pendluji mezi přípravným stolem a šicím strojem, tak ho zapomínám přenést. Taky si ho při sešívání často shazuji na zem. Takže vyvstane potřeba mít ho přímo na sobě.Když se rozhodnu, že něco fakt potřebuji, většinou to chci hned. Tak jsem honem něco "zmastila".

Tady je můj postup. Kousek látky, něco na vycpání, široká guma a malé  zavařovací víčko. To víčko má zabránit tomu, aby se špendlíky nepropíchly až do "živého".

Z látky jsem vystřihla kolečko o dvojnásobném poloměru víčka. Dále jsem si připravila pásek o délce 8-10cm

Na rubu látky jsem si tužkou obkreslila víčko a k líci přišila pásek.

Látkové kolečko po obvodu nastehuji, vložím víčko (hladkou stranou na látku) a stáhnu. Bohužel jsem si to látkové kolečko udělala trochu malé. Pak ještě všelijak sešiji, aby látka co nejtěsněji obalovala víčko. Z dětské teplé ponožky jsem ustřihla špičku.

Vycpanou špičku jsem nasadila na víčko a ještě trochu nacpala. Potom stačí okraje ponožky podhrnout a přišít k látce kolem dokola.

Na závěr jsem přišila širokou gumu. Její délka je taková, aby výrobek dobře držel na ruce.

Na mém špendlíkovníku je vidět, že jsem se s tím moc nemazala. Původně jsem měla jinou představu. Momentálně ale nemám čas dělat něco hezčího, hlavně že to slouží.

Lednová kontrola včel

Mohlo by se zdát, že v lednu nemá včelař kolem včel žádnou práci. Omyl. Ovšem nemyslím tím pravidelné kontroly stanoviště, zvláště po velkém větru, kdy je nutno srovnat posunutá nebo nadzvednutá víka apod.
V lednu se dělá odběr měli ze dna úlu. Na dno se vloží plastové podložky, na které padá měl, tj. rozkousané zbytky voskových víček po otevírání zimních  zásob a veškeré biologické zbytky z včelstva, včetně mrtvých včel a jejich parazitů. Měl se usuší při pokojové teplotě, přesije přes 2mm sítko, dá do plastového kelímku, převáže prodyšným materiálem a odevzdá k rozboru.
Rozbor se dělá parazitologický(počet roztočů kleštíka- varroa destructor), případně i bakteriologický (hlavně mor včelího plodu).
Pokud průměrný počet roztočů na jedno včelstvo přesáhne určitou hranici(např. 5ks), je nutno hned zjara přistoupit k nějakým opatřením.
Pokud se zjistí včelí mor, je v naší republice (i ve většině Evropy) jediné opatření - spálení nakažených včelstev i s úly. Léčba není prakticky možná, jedině s antibiotiky, ale pak už by se to muselo dělat pořád. Pokud vím, tak třeba v USA to dělat smějí, ale perou do včel antibiotika bez přestání. Správně by se z takových oblastí neměl dovážet ani med, aby se nešířily spory toho moru. 

Mrtvé včely odstraňuji hned na stanovišti. Důvody jejich úhynu jsou různé, ale při množství, jaké je zde, to je normální.

Tady je ten parazit, měří něco kolem 1mm.

Tady je dobře vidět, v jaké části úlu chomáč včel sedí a v kolika mezerách - zde ve čtyřech. Podle měli a mezer to není nijak extra silné včelstvo, ale zjara má šanci se rozvinout.

Nakouknutí pod jedno víko, těmi "mezerami jsem myslela prostor mezi plástvemi.

Tady je ten neřád v detailní fotce. Připadá mi hnusný, zatímco včela krásná, přitom oba druhy jsou hmyz. To je holt ten lidský pohled. Beruška je krásná, mandelinka ne.

Výsledky nám sdělí na počátku jara, ale my už pouhým pohledem sami vidíme, že ve včelstvech máme parazitů docela dost, navzdory předchozím opatřením. Takže hned zjara s tím určitě začneme něco dělat. Uvidíte:-)

Máslové sušenky Petit beurre

Tyto sušenky zná snad každý, ale asi málokdo jedl francouzký originál, já tedy ne. Ve městě Nantes vznikla již v 19.století velká továrna na sušenky Petit Beurre L.U. Těžko říct, jestli majitel tento recept vynalezl nebo nějaký starší tradiční recept poupravil, dodal sušenkám originální tvar a zvládnul komerčně úspěšnou velkovýrobu.

Vzhled originálních nanteských sušenek

Sušenky jsou rozšířené a oblíbené po celé Evropě, design se pochopitelně liší.
V rámci svých kuchyňských pokusů jsem se do nich dala taky. Smůla je, že máslo, které je pro takové sušenky naprosto zásadní ingrediencí, v současnosti silně podražilo. Zbaběle jsem nahradila polovinu másla Herou, protože co kdyby .....
Receptů je všude habaděj, ale který je ten dobrý? Jo, to se musí vyzkoušet.
Já jsem pro svůj první pokus zvolila tento zdroj
http://www.750g.com/petits-beurre-cest-moi-qui-les-ai-fait-r66429.htm

Recept:

• 500g mouky hladké 00
• 1/2 sáčku prášku do pečiva
• 1 sáček vanilkového cukru
• 2g soli (prostě špetka)
• 125 ml vody
• 200g krystalového nebo třtinového cukru
• 200g másla

Postup

1. V hrnci svařit vodu, cukr (i vanilkový), sůl a máslo. Jakmile se máslo rozpustí, dát mimo plotýnku a nechat asi 20min chladnout.
2. Do mísy prosít mouku smíchanou s práškem do pečiva a vlít schladlou cukromáslovou tekutinu.Vypracovat vláčné těsto. Já jsem to udělala naopak. Svařovala jsem ve vyšším úzkém hrnci. Pak jsem použila ruční šlehač  (zpočátku na nižší rychlost) a po lžících přidávala mouku za neustálého šlehání, dokud to šlehač utáhnul.
3. Nejméně tři hodiny nechat těsto odpočívat v chladnu zabalené do ptravinářské folie. Nenechte se zmást tím, že je málo tuhé, mouka pojme část tekutiny a těsto bude akorát. Podsypat moukou se dá vždycky.
4. Těsto rozdělte na menší části (třeba na tři), rozválejte, vykrojte sušenky a dejte na plech s nepřilnavým povrchem nebo raději na pečicí papír.
5. Předehřejte troubu na  180°C.
6. Pečte zhruba 12 min až okraje začnou růžovět. Přendejte na jiný plech nebo mřížku, plech ještě chvíli peče.

Ta vykrajovátka jsem koupila asi v Tescomě, ale je jedno, čím se to vykrojí:-)

V Orionu zase měli písmenkovou sadu, používám ji na marcipánové jmenovky u perníčků, to se líbí vnoučatům. Na každém konci lišty bylo jedno slovo.

Veselé Vánoce - moc písmen"E", tak jsem to poslední musela vypůjčovat od "souseda". Vidlička - východisko z nouze.

"Vánoční" sušenky jsou na světě.

 Závěrem: Nedopadlo to úplně špatně, příště se snad vyvaruji chyb.
Lepší by bylo samozřejmě použít jen máslo. Dají se použít nějaké příchutě, třeba skořice.
Zásadní věc je - dopéct do růžova, ale nespálit. Pak jsou správně sušenkově křupavé. Jeden plech jsem vytáhla moc bledý, tak jsem to dala po ochutnání dopékat, není to ale ono. Sušenky pak byly jaksi tvrdé, tak jsem je máčela do čaje, to šlo. Přece to nevyhodím.
Určitě se k těmto sušenkám vrátím, malí pekaři budou jistě rádi skládat slova a tisknout svoje textíky na sušenky.