28. června 2018

Medobraní

Letos už je to naše druhé vytáčení medu. První  bylo, když dokvetla řepka. To je pravý čas k vytočení jarních květových medů, které by brzy v plástvích zatuhly a nešly by ven.  Právě dokvétá lípa, předtím včely sbíraly nektar z malin a ostružin.
To je naše lesní stanoviště, úlů je tam víc, jsou v zákrytu, některé zas mimo záběr.
Naše autíčko, jinak starší ojetina koupená v Rakousku - vyřazené pošťácké auto s náhonem na všechna čtyři kola, což je pro jízdu na naši paseku klíčové.

A už to včelkám bereme. Pěkná plástev plná lipového medu.
Tady je jasně vidět zavíčkovaná část, pod ní pilně pracuje plno včel - zahušťují med a postupně zavíčkovávají. Tuhle už jim sebereme taky.
Včely je potřeba odehnat a plástev honem schovat. Dávám je do auta do nedokončených nástavků, které zatím poslouží jako transportní bednička. Tentokrát jsme odvezli sedm bedniček po 10 rámcích. Je to skoro metrák medu.
Rámek s pláství se opře o stojánek a speciální vidličkou se odstraňují vosková víčka.
To je plástev po vytočení medu. Musí se zase vrátit včelám. Ony si ji trochu upraví, vylížou zbylý med a buď znovu nanosí medové zásoby, nebo matka plástev zaklade.
Náš nový medomet. Do těch klícek-kazet se vloží odvíčkovaný rámek. K ose táčení jsou tyto klícky připojeny pružinami. Při otáčení se pak kazety přiklopí tangenciálně. Změna směru otáčení má za následek sklopení na druhou stranu. Uživatel si naprogramuje směr otáčení, rychlost a dobu. Takových sekvencí je několik, takže se střídá směr otáčení a stupňuje rychlost. Je to paráda, u toho staršího jsem musela rámky ručně otočit a znovu spouštět medomet.
Další dobrá věc - nádoba se svislými síty. Klasická vodorovná síta se brzy zanesla zbytky vosku a musela se měnit. Tady vystoupá vosk nahoru, v hloubce jsou síta čistá a med jimi dobře protéká.  Když je nádoba plná, přistaví se nějaký hrnec a otevře horní ventil. Dá se pracovat bez přerušení, jen se musí hlídat, aby přítok nebyl větší než odtok. To by se pak nečistoty přelily jako přes splav a muselo by se to znovu přecedit.
Celá sestava. Už je prakticky dokončeno, během plné práce nemám čas fotit a kromě toho mám ulepené ruce.
Tohle je tzv. srdíčko - včely začaly stavět v prostoru, kde chyběl rámek a začátek díla má tvar srdce. Všechen vosk je čerstvý, tzv. panenský. Zanesly ho lipovým medem. Hned jsem si kus ukousla, není nic lepšího. V luxusních hotelích dávají hostům právě takový včelí výrobek - plástečkový med. Je zaručena původnost a čistota.
Tentokrát jsem měla štěstí, ani jedno žihadlo. Ale jsem jen pouhý pomocník.

18. června 2018

Když rozkvetly lípy

Letos se lípy vyznamenaly. Vynahradily si loňský slabý rok a obalily se květy důkladně. Lipový čaj mám moc ráda, ale ne ten kupovaný. Málokdy je totiž voňavý a dobrý. Tak jsem si počkala, až rozkvetly naše lipky v lese. Čistota je zaručena.
Koruny kvetoucích lip teď nejsou zelené, ale krémově bílé.
Květy narostly v chomáčích, za každým listem snad tři květenství.
Jak jsem si tak prohlížela jednu lipku, uviděla jsem roj včel. Bylo to snad 20m od úlů, takže byly naše. Cizí roje je lepší nebrat, nikdy se neví, jak moc jsou promořeny parazity a nemocemi.
Měla jsem dilema - nahlásit to Včelařovi nebo být radši zticha.
Věděla jsem totiž, co bude následovat. Kromě toho jsem už chtěla jet domů. Ale nakonec jsem to přece jen nahlásila.
Bylo rozhodnuto - uříznout větev s rojem, nějak to zapakovat a převézt na jiné stanoviště.
V lese jsme stejně neměli volný úl. Naštěstí jsem tam měla kartonovou krabici. Chtěla jsem ji rozdělat a položit před některý úl, aby tam nemohla růst vysoká tráva. Tady je video - větev se musela trochu zakrátit a šup s ní do krabice. Některé včely neseděly v chumáči, ale divoce poletovaly. Nepojedou s námi pryč, ale budou se muset asi vrátit do původního úlu.
Já jsem za plotem a podávám potřebné věci z auta apod. Taky mám za úkol přebrat přes plot krabici, protože branka je daleko.
Ta krabice mi připadala velice nevyužitelná a ejhle,  jak se hodí.
Přejeli jsme na zahradu, bylo tam pár volných úlů.
Nastalo setřepávání včel do úlu.
V úle byly nachystány rámky s tzv.  otevřeným plodem, aby se ho nové obyvatelky ujaly, jenže velká část roje se rozlítala a začala se usazovat na blízký šípkový keř.  Zřejmě vzlétla i matka, protože postupně se začaly přidávat i včely, které se podařilo setřást do připraveného úlu.
Ještěže si sedly tak nízko a v dosahu.
Honem jsme začali do vzduchu mezi poletující včely vychrstávat vodu z pet-lahví, abychom nasimulovali déšť. To se pak shlukování do chumáče urychlí a hlavně nedostanou nápad letět jinam. Pak jsme se dali do jiné práce a čekali, až si skoro všechny vyrojené včely sednou.
Tady je třeba rámek se zavíčkovaným plodem (vyklube se pak hotová dělnice), některé buňky s plodem jsou zatím otevřené, protože larva je ještě malá a musí být krmena.
Tady je taky otevřený plod. Ty větší vyboulené buňky jsou zavíčkované trubčí larvy. Dole ten rampouch je matečník. Vylíhne se z něj nová matka a může dojít k rojení. Včelaři je někdy odstraňují nebo dávají do tzv. oddělku (vezme se pár rámků se zásobami, plodem a včelami a založí se tak nové včelstvo).
Tak se zdá, že už se nám včelí roj usadil. Tady je video. Nebojte, mám včelařskou ochrannou síťku přes hlavu.
Už jsou skoro všechny. Tak zase znovu - odstřihnout větvičky a opatrně přenést do nachystaného úlu.

Včely, které se vyrojily, se na cestu dobře napily medu, takže ani nemají náladu štípat. Sedí mi na levé ruce, tykadla (má v nich jakési senzory) opřená o moji pokožku a vyhodnocuje. Zkoumání nedokončila, odmetla jsem ji.

Opatrné přenášení. Potíž je v tom, že roj obalil dvě nespojené větvičky.
Šup s nimi do úlu. Dole mají rámky s plodem od jiného včelstva, dále tam mají rámky, aby mohly stavět a matka klást. Horní nástavek je tam vlastně jen proto, aby se tam dala celá větvička a nemusela se otřepávat. Co přečuhuje, musí se zakrátit. Pak přiklopit víko a raději zavřít česno.
Druhý den ráno jsme zjistili, že už se zabydlely a přelezly na nachystané rámky. Holá větvička se mohla vyndat, do horního nástavku včely dostaly další rámky, aby měly co dělat. Do zimy z nich bude plnohodnotné včelstvo.



8. června 2018

Čas třešní

  Třešně patří k oblíbenému ovoci, pořád ještě najdete kolem cest nejnižší třídy aleje třešní. V okolí mého bydliště převládají. Třešeň totiž nemá ráda vysokou spodní vodu a dost dobře si poradí na sušším stanovišti, což je náš případ. Roste tam hodně ptáčnic (mají prťavé plody) a polovišní. Velkopolodé a šťavnaté třešně musíte hledat spíš na zahradách.
Tady je jedna moje oblíbená odrůda.
My třešně vůbec nestříkáme. Všimla jsem si, že vrtule nenapadá všechny stromy či druhy se stejnou intenzitou. Některé vydrží bez červivosti hodně dlouho, jiné jsou červivé, i když nejsou ještě pořádně zralé.
Nejraději mám třešně syrové, sním jich za sezonu nejméně kbelík a ne jeden.

Zavařené je sice jím, ale obešla bych se bez nich. Připadají mi mdlé. Podělím se s vámi o jeden ze svých nejnovějších receptů. Bylo tu zadání: zavař třešně, ale ať tam je co nejmíň cukru. Nastalo velké googlování. Podařilo se - třešně v soli. Prý se to tak dříve při nedostatku cukru běžně dělalo.
Není to taková hloupost, jak si možná myslíte. Sůl konzervuje a zároveň zvýrazňuje chutě.  Návod jsem přečetla nedbale, mělo se to dělat s vypeckovanými třešněmi. Já zavařila celé. Vydrží nejméně rok!

Postup:
Omyté a pečlivě přebrané třešně se dají do sklenic a do každé se navrch nasype trochu soli, tak na začátek kávové lžičky. Já dávám co největší špetku, co se vejde mezi palec a ukazovák:-)
Dala jsem sůl na tuto plastovou lžičku, na nerezové to bylo špatně vidět.
Žádný nálev se tam nepřidává. Sklenice se zavíčkují a  sterilizují na 87-90°C po dobu 30minut. Sůl vytáhne trochu šťávy, tak se sklenicí všelijak otáčím a protřepávám. Než zavařené třešně sklidím do sklepa, tak je mám tak 10 dní pod dozorem a denně je protřepu, aby se ten slaný roztok rovnoměrně dostal na všechny plody.

Pokud víčko dobře drží a plody byly zdravé, tak by se neměl zkazit obsah ani jedné sklenice. Mně se to minule podařilo. Třešně skoro nemají slanou chuť, jsou příjemně sladké. Pro diabetiky ideální. Měly by se použít masitější odrůdy, např. chrupky. Dají se pak i vypeckovat a použít na ovocný koláč.
Dobrou chuť!