Když rozkvetly lípy

Letos se lípy vyznamenaly. Vynahradily si loňský slabý rok a obalily se květy důkladně. Lipový čaj mám moc ráda, ale ne ten kupovaný. Málokdy je totiž voňavý a dobrý. Tak jsem si počkala, až rozkvetly naše lipky v lese. Čistota je zaručena.

Koruny kvetoucích lip teď nejsou zelené, ale krémově bílé.

Květy narostly v chomáčích, za každým listem snad tři květenství.

Jak jsem si tak prohlížela jednu lipku, uviděla jsem roj včel. Bylo to snad 20m od úlů, takže byly naše. Cizí roje je lepší nebrat, nikdy se neví, jak moc jsou promořeny parazity a nemocemi.

Měla jsem dilema - nahlásit to Včelařovi nebo být radši zticha.

Věděla jsem totiž, co bude následovat. Kromě toho jsem už chtěla jet domů. Ale nakonec jsem to přece jen nahlásila.

Bylo rozhodnuto - uříznout větev s rojem, nějak to zapakovat a převézt na jiné stanoviště.

V lese jsme stejně neměli volný úl. Naštěstí jsem tam měla kartonovou krabici. Chtěla jsem ji rozdělat a položit před některý úl, aby tam nemohla růst vysoká tráva. Tady je video - větev se musela trochu zakrátit a šup s ní do krabice. Některé včely neseděly v chumáči, ale divoce poletovaly. Nepojedou s námi pryč, ale budou se muset asi vrátit do původního úlu.
Já jsem za plotem a podávám potřebné věci z auta apod. Taky mám za úkol přebrat přes plot krabici, protože branka je daleko.

Ta krabice mi připadala velice nevyužitelná a ejhle,  jak se hodí.

Přejeli jsme na zahradu, bylo tam pár volných úlů.

Nastalo setřepávání včel do úlu.

V úle byly nachystány rámky s tzv.  otevřeným plodem, aby se ho nové obyvatelky ujaly, jenže velká část roje se rozlítala a začala se usazovat na blízký šípkový keř.  Zřejmě vzlétla i matka, protože postupně se začaly přidávat i včely, které se podařilo setřást do připraveného úlu.

Ještěže si sedly tak nízko a v dosahu.

Honem jsme začali do vzduchu mezi poletující včely vychrstávat vodu z pet-lahví, abychom nasimulovali déšť. To se pak shlukování do chumáče urychlí a hlavně nedostanou nápad letět jinam. Pak jsme se dali do jiné práce a čekali, až si skoro všechny vyrojené včely sednou.

Tady je třeba rámek se zavíčkovaným plodem (vyklube se pak hotová dělnice), některé buňky s plodem jsou zatím otevřené, protože larva je ještě malá a musí být krmena.

Tady je taky otevřený plod. Ty větší vyboulené buňky jsou zavíčkované trubčí larvy. Dole ten rampouch je matečník. Vylíhne se z něj nová matka a může dojít k rojení. Včelaři je někdy odstraňují nebo dávají do tzv. oddělku (vezme se pár rámků se zásobami, plodem a včelami a založí se tak nové včelstvo).

Tak se zdá, že už se nám včelí roj usadil. Tady je video. Nebojte, mám včelařskou ochrannou síťku přes hlavu.

Už jsou skoro všechny. Tak zase znovu - odstřihnout větvičky a opatrně přenést do nachystaného úlu.

Včely, které se vyrojily, se na cestu dobře napily medu, takže ani nemají náladu štípat. Sedí mi na levé ruce, tykadla (má v nich jakési senzory) opřená o moji pokožku a vyhodnocuje. Zkoumání nedokončila, odmetla jsem ji.

Opatrné přenášení. Potíž je v tom, že roj obalil dvě nespojené větvičky.

Šup s nimi do úlu. Dole mají rámky s plodem od jiného včelstva, dále tam mají rámky, aby mohly stavět a matka klást. Horní nástavek je tam vlastně jen proto, aby se tam dala celá větvička a nemusela se otřepávat. Co přečuhuje, musí se zakrátit. Pak přiklopit víko a raději zavřít česno.

Druhý den ráno jsme zjistili, že už se zabydlely a přelezly na nachystané rámky. Holá větvička se mohla vyndat, do horního nástavku včely dostaly další rámky, aby měly co dělat. Do zimy z nich bude plnohodnotné včelstvo.