Klíčení a pučení

 Co se týče užívání luštěnin v kuchyni, mám dost špatné svědomí. Když už jsem se rozhodla věc trochu napravit, tak samozřejmě začalo to protivné - namočit předem do vody, nejlépe přes noc. Inspirovaná nějakým článkem, přikročila jsem i k nakličování hrachu, abych si vyzkoušela typicky staročeské postní jídlo - pučálku. 

Hrách už je skoro připraven, klíčky mají být asi centimetrové.

Postup: Zakoupit si neloupaný, nepůlený hrách. Prostě neporušená zrnka. Pro první pokus stačí naplnit třetinu obyčejného hrnku suchým hrachem. Na 2 dny namočit do vody, vodu nejméně jednou denně vyměnit. Pak se voda slije a hrách se jen protřepává a prolívá vodou, aby byl vlhký. Kdyby zůstal pořád ponořený ve vodě, tak leda zkvasí a zhnije. Třetí až čtvrtý den má centimetrový klíček, záleží na teplotě. Na pánev se dá lžíce rostlinného oleje nebo sádla a na zahřátou pánev se vysype naklíčený hrách, teplota se volí spíš vyšší. Lepší než míchání je občasné zakroužení pánví. Hrášek rozhodně nemá být připálený, míru opražení je nutné vyzkoušet. Sladkou variantu jsem ještě nezkoušela, jen jsem pučálku lehce osolila. Sůl zvýraznila přirozenou sladkou chuť hrachu. 

Tohle jídlo jsem vůbec neznala, ale ani se nedivím, že naši předkové je měli tak rádi.

Pučálka se dá dělat i z tzv. římského hrachu - cizrny. Tady je vidět, že klíčky už se z cizrny derou, mohla by se pražit. Je na chuť jemnější než hrách.

Mnohem častěji klíčím zelené mungo fazolky. Nepražím je, ale jím přímo jako přílohu nebo jimi něco posypu.

Doporučuji trochu zbavit těch slupek. Není to nutné, ale pak jsou fazolky ještě chutnější. Vyberte mrtvá zrna, která nenabobtnala a nevyklíčila. Jsou tvrdá, zub si asi nezlomíte, ale nepříjemně to křupe.

Po slití vody používám na doklíčení tyto kelímky, někdy mi slouží na okapávání domácího sýra. Stačí ale obyčejná sklínka od majonézy.

Na stará kolena jsem pochopila, jak předkové ve zdraví přežili zimu bez kurdějí a bez dovozu cizokrajného ovoce - jablka ve sklepě, kysané zelí ve škopku a občas obyčejná pučálka.