Tenké a křehké oplatky

Při toulkách po internetu jsem narazila na blogy, kde se píše o pečení oplatek v jakýchsi železných kleštích, tzv. oplatkovnici. Je to asi docela těžké do ruky a je potřeba mít přístup k otevřenému ohni, nejlepší jsou prý stará kamna, která mají odnímatelnou kulatou "pokličku" uprostřed ploten.  Takové oplatky jsem v dětství jedla, ale doma jsme je nedělali, neměli jsme na to ani vybavení. Takže jsem tuto možnost zavrhla.
Pak jsem na YouTube uviděla, jak se pečou oplatky na elektrickém oplatkovači. Ani jsem netušila, že na Slovensku je pečení vánočních oplatek velmi starou tradicí. Na internetu jsem našla slovenskou firmu, která oplatkovače vyrábí, a tak jsem si za nemalé peníze ten přístrojek nadělila k narozeninám. Nepeču zas tak často, jak jsem původně myslela. Nějakou dobu jsem potřebovala na zácvik, nyní už mi to docela jde.

Toto je můj oplatkovač

Recept na rovné oplatky:

• 400g mouky hladké 00 extra
• 1 sáček vanilkového cukru
• 600 ml plnotučného mléka
• 200 ml vody
• 2 žloutky
• 2 čajové lžičky cukru-krupice
• 4 polévkové lžíce oleje 
• špetička soli
• možno přidat skořici, jemně mleté ořechy, kokos, ve vodě vyvařit hřebíček

 Těsto musí odpočívat nejméně 12hodin. Před použitím je nutno poředit vodou tak, aby vzniklo spíše řidší palačinkové těsto.

 Moje doporučení ohledně surovin: klíčová je mouka, musí mít co nejvíc lepku, takže používám hladkou mouku 00 Extra nebo na pizzu. Olej se hodí slunečnicový nebo řepkový, olivový je nevhodně aromatický. Dá se použít rozpuštěné máslo. Těsto připravuji v mixeru, aby tam nebyly žmolky. S cukrem není radno to přehánět, lepilo by se to. Dělám oplatky obvykle z poloviční dávky, zabere mi to zhruba hodinu.

Koupila jsem si variantu s jednoduchými deskami bez vánočního motivu. Desky mastím včelím voskem zabaleným v bílém bavlněném  plátýnku.

Těsto se lije schválně trošku blíž k pantům, protože při stisku se roztéká spíš na stranu rukojetí. Množství - asi jedna velká polévková lžíce.

Pečení jedné oplatky trvá něco kolem minuty. Řídím se ale spíš sluchem. Při přiklápění horní desky se ozývá syčení a škvrčení způsobené unikající párou. Nesmí se to přehánět a stlačovat příliš zprudka, jinak se těsto rozprskne. Jakmile ale nastane ticho, je potřeba se podívat, oplatka už asi bude hotová. Hustotu těsta je třeba vyzkoušet na prvních kusech. Pokud je potřeba, tak se těsto musí opatrně naředit (dodatečné zahušťování přidáváním mouky silně nedoporučuji).

Hotovo, už chytá trochu barvu, měla být před 2-3s venku.

Tyhle se dají považovat za zdařilé, alespoň v rámci mých možností.

Tahle zdařilá není. Přiklopila jsem horní desku příliš rychle a těsto se rozprsklo.

Všechny oplatky mají tendenci se prohnout. Musí se ještě za horka strčit pod prkénko, za studena se již nedá nic napravit, jsou moc křehké. Já to neřeším, skládám je na sebe tak, aby kopírovaly to prohnutí.

Tyto oplatky se jí na Slovensku o štědrovečerní večeři, potřené česnekem a pokapané medem. Tato kombinace se mi zdála divná, ale je opravdu chuťově jedinečná.
Pokud byste chtěli vyrábět trubičky, tak se musí pracovat se sladším těstem (právě cukr zajistí ohebnost zatepla). Já si na to ještě netroufám, jsem ráda, že jsem konečně zvládla, aby se mi těsto nelepilo. Čištění ulepených plotýnek je docela pracné.
Výhodou těchto křehkých oplatek, tenkých jak papír, je malá kalorická hodnota.
Někdy chci zkusit výrobu slaných sýrových oplatek. Prý jsou dobré.

Květina - kynutá buchta

Občas dělám tuto buchtu, vypadá efektně a přitom to není nic složitého.

Recept na těsto:

• 500 g hladká mouka 00
• 70 g voda 
• 6 g sušené droždí
• 180 g plnotučné mléko
• 10 g slad
• 60 g cukr
• 2ks vejce
• 60g máslo

Poznámka: Místo sušeného droždí lze použít 20g čerstvého, vodu nahrazuji mlékem, slad je kvůli chuti (lze vynechat nebo dát lžičku medu), místo másla lze použít např. Heru nebo jiný podobný tuk, přidávám i špetičku soli.

Jako náplň jsem zde použila Nutellu (jen tenký nátěr) a tvaroh rovnou z krabičky. Hodí se třeba i ořechová nádivka nebo maková, zkrátka něco jemného.

Vykynuté těsto rozdělíme na 4 díly, zde vidíte už jen zbylé dva. Každý díl vyválíme do kruhu.

Pomažeme a pak položíme další díl.

Když jsou všechny díly slepené, rozkrojíme ostrým nožem do kříže, ale střed vynecháme.

Každou čtvrtku rozdělíme na 4 dílky, takže jich bude celkem 16. Do každé ruky vezmeme jeden ze sousedních dílů a točíme je levý doleva, pravý doprava o 360° a pak ještě o 90° a spojíme obvodové úseky obou dílů.

Vznikne takovýto "květ" o osmi částech. Potřeme vajíčkem nebo bílkem a pečeme při 180°C(statické teplo, pro horkovzdušný režim o 20°C méně) nejméně 30 minut.

Hotová buchta. Byla na celou šířku plechu, takže se na normální mělký talíř nevejde, musí být na tácu.

S nutelou a tvarohem to není nic moc, s ořechovou nádivkou to je dobrota na úrovni kynuté bábovky s ořechy. Myslím, že i o Vánocích tato buchta najde u nás svoje uplatnění.

Recept na těsto jsem  převzala (a vyzkoušela) z italského zdroje

Torta Fiore

Klidně použijte svoje oblíbené kynuté těsto, výsledek bude zřejmě obdobný.

Dobrou chuť!

Růžičky z listového těsta s jablky

 Občas dělávám tento rychlý zákusek. Tedy pokud mám v ledničce lístkové těsto v roličce na papíře. Dále jsou potřeba jen jablka, nejlepší jsou goldeny.

Postup:
Jablka oloupeme, odstraníme jádřinec, nakrájíme na plátky a na minutku hodíme do vroucí vody, pak zcedíme, necháme okapat, případně i osušíme. Rozhodně ty plátky musí být skoro suché, jinak to znesnadňuje práci.

Připravíme si muffinovou fomu - vymazat máslem a na dno trochu třtinového cukru. Bez toho to jde taky, protože lístkové těsto je dostatečně mastné a formy mívají nepřilnavou úpravu. Je to spíš kvůli chuti.

Plát nakrájíme rádlem na proužky (asi 5cm široké). Můžeme pomazat meruňkovou marmeládou nebo přichutit skořicí nebo nechat jen tak. Dílky jablek naklademe k jednomu okraji, ten volný pak přehneme. Marmeláda ani šťáva z jablek tak nebudou vytékat na dno.

Přehyb potřeme bílkem, aby růžička držela pohromadě. Od jedné strany začneme rolovat. Jsou potřeba obě ruce, takže jsem nemohla vyfotit. Jedna ruka roluje a druhá zabraňuje jablíčkům vyklouznout.

S hotovou růžičkou hned do formičky. Z jednoho plátu těsta mi nevyšlo na 12 růžiček, tak jsem jeden pruh obětovala na jakési zaplácnutí volných 4 míst. Měla jsem už vysypáno cukrem, takže by se tam zbytečně přepaloval. Zavinuté růžičky se můžou před pečením potřít bílkem nebo třeba přes sítko pocukrovat. Ale není nutno.

Pečeme v troubě vyhřáté na 170-180°C po dobu 40-45minut. Vyndala jsem je po 30min a musela vracet, takže hlídat a radši počítat s těmi 40min.

Zákusek je to kalorický, takže to pro návštěvu ke kafi či čaji bohatě postačí.
Tyto zákusky jsem nikde v reálu "nepotkala" ani nevymyslela, je to následek prošťourávání mého oblíbeného italského webu.

Roselline di pasta sfoglia e mele

Přeji dobrou chuť, na tomto se opravdu snad nic nedá pokazit.

Nadýchané vafle

Původně jsem chtěla mít nějaký oplatkovač, ale nějak jsem se v tom oplatkování nevyznala. Pak jsem v Lidlu narazila na sendvičovač s výměnnými deskami i pro gril a vaflovač. 

Nic drahého, ale na občasné použití dostačující

Recept jsem hledala na internetu a zkoušela. Na třetí pokus to docela vyšlo a už jsem u něj zůstala. Pak jsem si zašla do jedné kavárničky a dala belgické vafle se šlehačkou. Byly lepší než ty moje, ale ne zas o moc.

Recept:

• 2 hrnky hladké mouky
• 1 a 1/2 hrnku plnotučného mléka
• 2 malá vejce nebo 1 velké
• 2 zarovnané lžíce krystalového nebo krupicového cukru
• 1 a 1/2 lžíce prášku do pečiva
• 50-100g rozpuštěného másla (nouzově lze použít i Heru apod)
• špetka soli

Pro dvě osoby bohatě stačí poloviční dávka. S cukrem to rozhodně nepřehnat, připalovalo by se to. Doporučuji zadělat raději hustší a po první dvojici vaflí případně trochu naředit. Pro první vafle je potřeba vaflovač nechat naplno rozehřát, pak zlehka pomastit(třeba sádlem).

Do každé části jsem dala 2 velké polévkové lžíce

Tohle už je pečené dost, ale ještě by to sneslo i víc

Šlehačka není vždy po ruce, někdy stačí je poprášit skořicovým cukrem. Tady je varianta s tvarohem (rovnou z vaničky) a na oslazení je tam lžička džemu. Tento je můj domácí z polovišní, místo cukru jsem použila med. S tímto džemem už budu bohužel u konce zásob.

 Vafle beru jako rychlou možnost něco dobrého udělat ke kafi nebo čaji pro nenadálou návštěvu, zvláště když ve špajzu nic není.

Pokud se necháte inspirovat, přeji dobrou chuť.

Sázení modřínů

Modřín opadavý patří ve středoevropském prostoru k původním druhům, a proto se mu zde daří. Sází se rozptýleně mezi ostatní dřeviny, hlavně borovice a smrky. Roste i tam, kam si zaletí a kde mu neškodí zvěř, takže se vyskytuje v oplocenkách mezi duby. Patří k těm vyšším stromům, trochu vyčnívá nad smrky. Na podzim se prozradí žlutooranžovou barvou, ale zimu přečkává bez jehličí. Na jaře raší dřív než ostatní jehličnany, proto se obvykle sází na podzim.

Typické chomáčky jehličí

Většina modřínů v našem lese je náletová, jen jsme je rozesadili tam, kde  se nám hodilo. Letos jsme ale dokoupili 50ks ve školce. Viděla jsem, že takové silné sazenice nemám šanci vypěstovat a že těch 7Kč za kus není zas tak moc peněz.

Zakoupené sazenice

Modřín má kůlový kořen, ale nyní je
podřezaný, příští rok půjde už do hloubky

 Modřín patří do čeledě borovicových (říkají prameny) a já bych je tam z laického pohledu zařadila taky. Sice by mne mátla ta opadavost.... A proč? Když jsem si zkoušela pěstovat nějaké stromy ze semínek, tak se mi strašně pletly sotva vyklíčené borovičky a modřínky, rozlišila jsem je, až byly aspoň 3cm vysoké. Když jsem teď po nákupu nesla svazek těch modřínů, voněla z nich pryskyřice a poslepu bych to tipovala na borovici. Samotné modřínové jehličí ale po rozemnutí nevoní vůbec.

Poohlédnutí zpět

Rok 2012 - tam někde kolem plotu jsou modřínky asi 10-15cm vysoké (z našich náletových)

Rok 2014, léto - jsou tam, jsou větší, ale z povzdálí je ještě není vidět

Rok 2015, podzim - už se začínají ukazovat a jedou rychle vzhůru

Rok 2017, leden - dosahují výšky člověka

Rok 2017, listopad - některé už mají přes 2m a roční přírůstek výšky byl kolem 50cm.
V tomto tempu(i vyšším) teď pojedou vzhůru několik let. Modříny v okolí dosahuji asi 30m.

Jak jsem sázela duby

Když jsme před lety zalesňovali celý náš dvouhektarový pozemek, nebyl čas na nějakou velkou fotodokumentaci. Teď už jen doplňujeme a víceméně si s tím hrajeme. Provedli jsme nedávno kontrolu a zjistili, že máme ještě semtam volné plochy a že někde sazenice uschly.
Naším hlavním stromem je dub letní. V současnosti ho ve velké míře sázejí i státní a městské lesy.  Pokud nám "odejde" větší plocha smrčků, bez zaváhání obnovujeme dubem. Dub vyžaduje počáteční hustotu 10000 sazenic na hektar, tj. spon 1m x 1m. Pokud se dají řádky dále od sebe (např. 1,2m), tak v řádku mají být vzdáleny 0,8m. Sází se takhle nahusto proto, že se musí počítat s úhynem, dále je potřeba, aby co nejdříve došlo k zapojení porostu. Při husté výsadbě jsou stromy nuceny hnát se vzhůru a taky se pěkně rovnají. Takový dub je jako solitér velmi rozložitý, pěkně si "rozpaží" a jeho skoro vodorovné větve jsou velice silné. To je sice pěkné, ale v hospodářském lese se posuzuje spíš ekonomika než krása. Cílem je co nejdelší rovný kmen.

Svazek 50ks dubu, sazák a nůžky na úpravu kořenů.

V lesní školce jsme nakoupili duby kategorie 50+, tj. všechny mají přes 50cm, spíš dokonce 75cm a mají pěkný krček. Máme s nimi dobrou zkušenost. Pěkně se ujímají a hned tak se v trávě neztratí. S tímto sazákem jsem velmi spokojená. Je kovový, svařovaný, poctivá česká práce. Kdysi jsem vrčela, že stál přes 500Kč (dnes by stál už víc), ale dala bych za něj klidně dvojnásobek.  Se sazákem se sázejí sazenice s kůlovým kořenem, smrčky se sázejí "na jamku".

 Na některých částech jsme zaseli do jamek žaludy. Už bych to nedělala, bylo to šetření na nesprávném místě. Hlodavci požerou část žaludů, okoušou maličkou sazeničku, škodí přízemní mrazíky. Když je sazenička po dvou-třech letech aspoň 30cm vysoká, tak se zjistí, že je potřeba něco dosázet...

Tyhle doubky už rostou 6let, ale byly to jen sazenice pod 50cm

Občas zkouším nějaký malý "divoký" doubek přesadit, je to ale obtížné. Už v druhém roce má kořen dosahující přes půl metru, vlásečnicové kořeny jdou ještě hlouběji. Nevyhnutelně dojde k poškození. Pokud chtějí ve školkách vypěstovat sazenice vysoké kolem 50cm, musí speciálním celozáhonovým podřezávačem v hloubce 25-30cm opakovaně přeříznout kůlový kořen. Vyvinou se boční kořeny a po výsadbě na místo stromek spustí hlavní kořen rovně dolů, sazenice se dobře ujme. 

Tyhle vyrostly ze žaludů, zasetých před 5lety.

Někdy se stane, že dubová sazenice jakoby uschne po 1-2 letech. U dubu není třeba klesat na mysli. Díky hlubokým kořenům dokáže doubek znovu vyrazit. Tohle umí podle mých zkušeností ještě lípa. Lípu a dub považuji za nezdolné stromy, poprávu uctívané našimi dávnými předky.

Takový kořen se mi líbí, dobře se dává do štěrbiny

Tento kořen se mi nelíbí, musela bych kopat jamku

Tak ho musím trochu ukáznit

Pohled z pařezu na kus našeho žlebu, kulisy tvoří vysoké stromy státního lesa