Sázím moje smrčky

Jakmile na jaře rozmrzne zem, dá se začít se sázením. V lese to ale trvá déle, slunné dny nestačí, musí přijít teplý vzduch.
Máme v podstatě skoro celou paseku posázenou, ale ještě se dají najít místečka, kam by se nějaký ten smrček vešel.Taky je potřeba nahradit uschlé smrčky z loňské výsadby.

Tady mám takovou svoji miniškolku. Smrčky pocházejí ze zakoupeného osiva. Protože jsem jim nedávala takovou péči (zalévání, hnojení apod.) jako v profesionální školce, rostly dost pomalu, přibližně 4-5 let.

Vždycky si jich vyrýpnu zhruba deset a jdu hned zasadit.

Moc se s nimi nepárám. Zapíchnu sazák, zaviklám s ním a otočím trochu doleva a doprava. Pokud by půda byla moc tuhá, vyrýpnu jakýsi "špunt". Smrček nemá kůlový kořen, spíš se rozkládá do stran, tak by měl být zasazen do jamky, pouhá štěrbina není moc vhodná. Ovšem u menších sazeniček postačuje.

Stromky mají být v řadě z praktických důvodů. Při vysekávání trávy pak vím, kde si  mám dávat pozor.

Při takovém doplňovacím sázení netrhám žádné rekordy, stačí 50-60 kusů, však zítra je taky den.
Tak mám čas projít se trochu po pasece a okolí. Zjistila jsem, že včely nosí pyl. Líska už odkvetla, tak to bude nejspíš z olše. Olše a líska jsou docela příbuzný druh. 

Samčí květy - dlouhé jehnědy, samičí květy - růžovofialové "šištičky".

Pod každou šupinou je okvětí se čtyřmi tyčinkami, každá má dva prašníky, celkem tedy osm prašníků jako u lísky. Jsou jen jinak uspořádány. Tato olše ještě pyl nepouští, je v mrazové kotlině a čeká na vyšší teploty.

Na olši žádné oříšky nevyrostou, samičí květ zdřevnatí, vypadá jak šištička, ze které nakonec vypadávají semínka.
Olše je větrosprašná, včely nepotřebuje. Včely ale její pyl potřebují a užijí si ho více než toho lískového, protože už je spolehlivější jarní počasí.