Spí včelí úl, spí bílá zahrada....

... spí světa půl, mráz řeku opřádá.
To je refrén z písničky "Prosinec"  dvojice Uhlíř-Svěrák, kterou napsali pro pořad "Hodina zpěvu". Je určená pro děti a hodně se zpívá na všelijakých předvánočních vystoupeních. Tak nějak mi vlezla do hlavy a zrovna touto dobou je aktuální, i když prosinec vůbec není.

Včely zcela určitě nespí, ale stáhly se zase do zimního chumáče, aby přečkaly tyto únorové mrazy.

Na zahradě nejsou jen včely, zimují tu i naše ovečky s beranem.
Zahrada je pod sněhem, nikde nic k snědku, tak se musí krmit. Sena nemilosrdně ubývá, minulé suché léto nám moc možností k pořízení zásob nedalo. Musí se tedy přikrmovat - obilninové granule, drcené zrní, vojtěškové granule...

Je jich celkem šest a musí mít dvě korýtka, aby mohly žrát současně. Dávka se musí odměřit, aby se to nějak nepřehnalo. Nadbytek škrobů by mohl způsobit zažívací obtíže vedoucí až k úhynu.

Pak dostanou do krmelce seno. Sežraly by klidně i dvojnásobek. Neuškodilo by jim to, ale bohužel se s ním musí šetřit. Ovečky se chovají jako lidi. Když je něčeho dostatek, tak s tím i plýtvají - seno roztahají, padá jim od huby....
Další důležitou věcí je voda. Pokud nemají čerstvou pastvu, tak na rozžvýkání a strávení sena nutně potřebují vodu. A ta do rána zamrzá.

Takže denně donést vlažnou vodu a vytáhnout bloky ledu.

Zima sice má své kouzlo, ale už se těšíme na jaro, my lidi i ty ovečky.

Líska - první včelí pastva

 Koncem ledna se udělalo několik pěkných dní, sluničko rozpustilo sníh a včelky vylétly ven pro vodu. Nic jiného ani venku nenajdou, první pastva bude až na lískách. Včely dostaly na zimu od včelaře podporu ve formě cukru, což představuje zdroj energie. Pyl, zdroj bílkovin, si ale musejí nasbírat samy a pokud by jim docházel, nemohou krmit larvy. Matka totiž začíná plodovat už v půli ledna.

Včelky pijí vodu z vlhkého mechu, jsou klidné a fotografování jim ani nevadí. Na této fotce vám prezentuji včelku jako miloučkého zlatého chlupáčka. Všimněte si miniaturních kapiček vody,   blyštících se ve slunci.

Napadlo mě trochu prozkoumat ty lísky.

Tady je líska obecná (Corylus avellana)

Hned na místě jsem vyfotila jehnědy, bez lupy a brýlí bych moc podrobností stejně neviděla.

Šupiny jsou už pootevřené a pod nimi jsou nezralé prašníky. Jehnědy jsou samčí květy.

Je tu i několik exemplářů lísky turecké. Na rozdíl od lísky obecné to není keř, ale strom. Oříšky mají velmi tvrdou skořápku a jádra nejsou pěkná.

Líska turecká má šupiny na jehnědách trochu tmavěji zabarvené.

Jehnědy ještě nepouštěly pyl, tak jsem si jednu větvičku ulomila, abych ji doma pořádně prozkoumala, hlavně ty samičí květy, které ani nevoní, ani nemají nektar. Včely si jich tedy nevšímají. Lísce to ale nevadí, opyluje se totiž větrem.

Samičí květ lísky turecké. V jednom pupenu je několik květů, každý má dvě blizny, to jsou ty červenavé jazýčky. Líska turecká má pohromadě více oříšků než líska obecná, která má tak 3-4 oříšky.

Větvička, kterou jsem si donesla, měla zelené zavřené prašníky. Dala jsem ji do vody a postavila na vlažný radiátor. Asi za tři hodiny jsem si jí všimla a byla jsem moc překvapená - prášil se z ní pyl.

Jak jsem s větvičkou manipulovala, tak je na jehnědách poprášeno pylem všechno. Tady jsou dobře vidět dosud nerozpuklé prašníky (ty zelené mírně protáhlé paličky), jsou tam i pootevřené prašníky a v nich zásoba pylu, některé ale jsou už úplně vysypané a zhnědlé.

Chtěla jsem vědět, co vlastně na těch fotkách vidím, tak jsem trochu zapátrala na internetu. Spoustu školních vědomostí jsem si oživila a mnoho nového jsem se dozvěděla. Přikládám i jeden pěkný obrázek, který doplní to, co snad na fotkách není tak zřejmé.
Narazila jsem na mnoho zdrojů, i cizojazyčných, a všimla jsem si, že líska je jedním z vděčných objektů pro praktické pozorování stavby květů.
Uvedu jen jednu zajímavou informaci - jedna jehněda lísky turecké prý obsahuje kolem 2 milionů pylových zrnek! Doufám, že až líska pokvete, tak nebude foukat příliš silný vítr a včely budou moci vylétat, aby se trochu přiživily na tom pylovém bohatství.

Člověku není dáno vidět svět včelíma očima, ale někdy není na škodu podívat se trochu zblízka a obdivovat tu dokonalost a krásu.

Chala aneb nakouknutí do židovské kuchyně

Poslední dobou zkouším všelijaké vánočkové i jiné pletení. Nejlíp mi v tom pomáhají videa na YouTube. Mimojiné jsem narazila na velmi zajímavé ukázky z židovské kuchyně. Zvědavost mi nedala, a tak jsem se podívala na nějaké články, kde byly i recepty.
Chala je něco jako naše vánočka, ale méně slazená. Pokud je určena jako příloha k masu, nesmí se podle pravidel košer kuchyně zadělávat mlékem. Jako tuk se používá olej, nejčastěji slunečnicový.
Receptů je všude dost, já jsem se inspirovala zde.

Recept je v "hrníčkové" variantě. Je tam zvlášť rozepsáno zadělávání na kvásek z instantního droždí. Já jsem použila čerstvé kvasnice, ingredience sečetla a těsto nechala vypracovat v domácí pekárně.

Suroviny:

•  1 hrnek vlažné vody
• 1/2 hrnku oleje (slunečnicového)
• 1/4 hrnku cukru (krystal, krupice nebo třtinový)
• 2 čajové lžičky soli (dala jsem jednu a stačilo to)
• 2 vajíčka
• 4 hrnky mouky (dala jsem víc než půlku hladké, zbytek polohrubé)
• sáček instantních kvasnic (7g) nebo 30g (3/4kostky) čerstvých
• mák nebo sezam na případné posypání
• rozšlehané vajíčko na pomazání

Cukr a sůl je lepší rozpustit ve vodě. Pokud je těsto lepivé nebo řidší, tak se po vyndání z pekárny ručně zapracuje potřebné množství mouky  a nechá kynout v misce, přikryté utěrkou. Hrnek jsem použila klasický snídaňový (1/4l), mouky bylo 1/2kg .
Z ukázek jsem pochopila, že delší kynutí těsta je žádoucí, tak jsem dala na pekárně program "těsto", ale v té delší základní variantě. Pokud se dělá ručně, tak těsto nechte kynout nejmíň hodinu, pak se mírně "přeloží" a ještě 20-30min nechá kynout.
Těsto jsem rozdělila na dvě části. Po upletení se výtvory opět nechají 20-30min kynout, pomažou se vajíčkem, případně posypou a v předehřáte troubě (180°C) pečou 35-40min.

Pletla jsem ze 4 pramenů. Právě jsem prohodila prameny na druhé a čtvrté pozici a budou se prohazovat ty na první a třetí(označeno lžičkami). Krajní pramen jde při křížení vždy vrchem. A tak pořád dokola. Vznikne tak prostorový pletenec.

Osm pramenů jsem poskládala jako strukturu tkaniny. Pak jsem každý spodní pramen přehodila přes souseda a nějak pokračovala v proplétání, konce se zastrčily dospod.

Po vykynutí. Není to moc úhledné, ale nechtělo se mi jít k počítači a znovu se pořádně podívat na video.

Když jsem ten dlouhý kus dala na plech našikmo, vešel se i ten kulatý kousek.

Bylo to dost dobré, nepřeslazené, lehké a nadýchané. Mohlo by se hodit v případě, že mléko došlo nebo je na něj někdo alergický. Vůbec nevadilo, že byl použit olej, dokonce se mi to zdálo lepší než nějaký levný tuk.

Taška velká jako svět čili mondo bag

Při brouzdání po internetu jsem se už dříve setkala s výtvory patchworkářek, které upřednostňují čtverečky - dělají tímto stylem přehozy, tašky, prostírání atd.
Kdysi jsem si taky začtverečkovala, spodní strana je fleecová. Určeno k televizi přes kolena.

Nějaká logika v těch čtverečcích je, ale není to, jak říkají patchworkářky, "cesta kolem světa".

Pak mě napadlo, že udělám dva podsedáky do křesel v podobném stylu. 

Dva kusy čehosi, co už pár let leželo v krabici.

Nedávno jsem to vyhrabala a došla k názoru, že to asi nedokončím, takže to buď vyhodím, nebo na něco předělám. Vzpomněla jsem si na "mondo bag". Ta taška se dělá ze čtverečků a šije stejně jako jsem dělala svoje předchozí tašky - zde a zde, liší se jen velikostí. Tady uvádím inspiraci odjinud, ale jsou toho na internetu spousty. Ty dva moje kusy jsem rozpárala na dva a dva a doplnila.

Tady jsou ty čtyři kusy poskládané. V centru bude dno, tak jsem to odflákla většími čtverci. 

Každý ze čtyř dílů jsem podlepila vliselínem a spolu s podšívkou  proštepovala. Pak už se díly sešívají - nejprve to dno, tj. tam kde se ty části "větrníku" stýkají, potom se sešijí boky.

Švy jsem neentlovala, začistila jsem je proužkem látky.

Tohle je taška otočená naruby. Mně se na tom líbí ta prostorová konstrukce. Zajímavá geometrická hříčka:-)

 Pak jsem přidělala ucha. Protože chci  do tašky pohodlně vkládat třeba i velkou čtvercovou krabici, musela jsem délky popruhů nanečisto vyzkoušet, aby se taška dala naplno rozevřít.

Obrázek je tam vložen jako pomůcka, aby bylo trochu vidět, jak to bude vypadat při nošení.

Dovnitř jsem všila další ucha, aby se dala snížit užitná výška.

Tato taška je určena na přenášení lehkých, ale objemných věcí. Dobře se tam naskládá nějaké oblečení a šup s tím do auta. Zavrhla jsem původní nápad - přenášení dortů v krabici. Taška je moc velká. Musím sednout a tu "konstrukci" si předem líp spočítat.

Grissini

Jsou to tyčinky z kynutého těsta, díky oleji a prudkému pečení trochu křupavé. Je to typicky italský produkt, známý a rozšířený  po celém světě.
Grissini jsou původem z Torina, někdy z poloviny 16.století. Říká se, že je vynalezl místní pekař na žádost lékaře, který pečoval o malého syna vévody savojského. Ten totiž trpěl vleklými zažívacími obtížemi.
Šlo o to vyřadit ze stravování nedopečený chléb (spíš bílé pečivo bagetového typu) s měkkou střídkou. Pan doktor byl asi dobrý praktik. Přichází mi na mysl skrmování pečiva domácím zvířectvem. Nikdy se nemá dávat koním, ovcím a dalším přežvýkavcům čerstvé pečivo. Jedině sušené, rozdělené předem nebo potom na menší kousky, případně nadrcené. Pokud dáte zvířatům čerstvé pečivo, může jim v zažívacím traktu zkvasit a nebezpečná kolika je může i zahubit. Někdo namítne, že v žaludku se pečivo stejně namočí. Pak ovšem zapomíná, že v žaludku jsou žaludeční šťávy, které hned začnou to suché pečivo štěpit. Čerstvé pečivo ale rozměkne, nějak ten žaludek ošálí, postoupí dále do zažívacího traktu, který mají přežvýkavci hodně dlouhý, a tam zkvasí, mohou se pomnožit nevhodné bakterie, třeba klostridie, a malér je na světě. Člověk má zažívání podobné spíš všežravému praseti, kterému nějaká ta šlichta neuškodí. Malý vévoda měl asi zažívání velmi citlivé. Však vzpomeňme i na tzv. lázeňské suchary, doporučované při žaludečních a střevních dietách. Grissini ale zachutnaly i zdravým lidem a velmi se rozšířily.

Recept:

• 500g hladké mouky 00, nejlépe Extra nebo speciální mouka na pizzu
• 280 ml vody
• 15-20g čerstvých  kvasnic
• 8g soli  (2 rovné čajové lžičky)
• 50g panenského olivového oleje
• lžička maltózy nebo medu nebo cukru (kvůli kvasnicím)
• lžíce semoliny (tvrdé pšenice), lze použít lžíci jemné dětské krupičky, příp. hrubé mouky

Vypracujeme těsto a vytvoříme placatý bochánek nebo rozválíme na obdélník zhruba o velikosti plechu. Těsto přikryjeme a necháme skoro hodinu kynout.
Pokud máme těsto rozválené natenko, můžeme po vykynutí pomazat olejem a rádélkem vykrajovat proužky o šířce 1cm a délce 20cm. Vezmeme oběma rukama a opatrně natahujeme na dvojnásobnou déku (asi na délku plechu). Předem nebo až na plechu posypeme mákem nebo sezamem, případně drceným kmínem.  Pečeme 12-15min na pečicím papíře v troubě vyhřáté na 200-220°C. Pečou se do růžova. Délku pečení si musí každý odzkoušet podle svojí trouby.

Vykynuté těsto jde pěkně natahovat, drobné nepravidelnosti nevadí, ale nemá to být zas až moc rozdílné kvůli pečení - někde by se to už pálilo, jiná část by byla nedopečená.

Nejlepší jsou čerstvé, druhý den už to není ono, ale k vínu to bylo vynikající.

Pokud krájíte z placatého bochánku, tak se každý plátek rozdělí na tenčí proužky a zase natahuje. Musíte mít ostrý velký nůž. Mně se to osvědčilo rádélkem.
Zdrojů je na internetu habaděj, takže si můžete vybrat, jak na to.
http://ricette.giallozafferano.it/Grissini.html
http://megvkuchyni.cz/party/grissini/
https://www.chefkoch.de/rezepte/847721190207649/Grissini.html

Varianta Grissini ritorti - kroucené grissini

http://ricette.giallozafferano.it/Grissini-ritorti.html

Potřela jsem olejem a zlehka pomazala pikantním kečupem vlastní výroby.

Pak se ten proužek dle návodu má dlaněmi válet po desce, každou polovinu proužku vzájemně opačným směrem. Jak vidno, pěkně se mi to patlalo, tak obě ruce pracovaly na jedné půlce, kterou jsem lehce nadzdvihla a na konci zkrucovala, pak se podobně dodělala druhá půlka. 

Výsledek až tak špatný není, ale pokud jsou natřené, je to jednodušší bez kroucení.

Doporučuji připravit pro návštěvy, které nemají rády sladkosti, ale dají si rády skleničku dobrého vína.