Špaldovo-ječné sušenky

Před časem jsem neodolala a zakoupila v Tescomě razítka na sušenky. Byl k tomu přiložen recept, ale vyšly mi jakési natvrdlé sušenky, které jsem musela namáčet do čaje. Razítka zůstala nevyužívána.
Pak jsem narazila na jiné recepty a jejich syntézou jsem stvořila následující.

Ingredience

• 100 g špaldové mouky
• 100 g ječné mouky 
• 100 g másla
• 1/2 sáčku vanilkového cukru
• 1 čaj. lžička přášku do pečiva
• 2 žloutky
• 1 čaj. lžička skořice (volitelné)
• 3 polévkové lžíce tekutého medu

Po vypracování zabalit do mikrotenu a nechat 1-3 hodiny odpočinout při pokojové teplotě. Pokud připravujete těsto na později, tak uložit v chladu.
Peče se při 180°C po dobu 10-12 min na pečicím papíře.Přemisťujte aspoň trochu zchladlé, jsou pak pevnější.

Takhle vypadají všechny, hlavně jsou moc dobré,

Tyto sušenky je možné považovat za diabetické, i když pro diabetiky bych dala jen 2 lžíce medu.
Hodí se i pro děti od 6 měsíců, ale použila bych jen špaldovou necelozrnnou. Ječnou necelozrnnou asi neseženete. Pro děti od 3 let se už dají používat i celozrnné mouky.
Ječná mouka zajišťuje křehkost a nasládlou chuť. Doporučuji použít teplý tekutý med, dobře to lepí. Stačí odměřit si i zcukernatělý med do malé skleničky a rozehřát ve vodní lázni. Hrudky by se totiž v těstě "nerozešly" a dělaly by při pečení paseku.
Trochu problém může být válení těsta. Poněkud lepí a má tendenci se trhat. Já používám silikonovou podložku a silikonový váleček, takže to docela jde. Pokud by to na dřevě nešlo, tak stačí udělat kuličky a rozplácnout paličkou na maso. Sušenky by neměly být moc vysoké. Já je dělám 4mm a razítkem se ten prostředek ještě sníží.
Tyto sušenky jsem zařadila do svého "zlatého" fondu. Úspěch tam zaručují především ty speciální mouky.

Dobrou chuť.

Jaro v lese

Jaro dorazilo i do našeho lesa. Břízky sice neustále redukujeme, ale pořád jich tam máme dost. Jsou to pěkné stromy a navíc jsou kompletně jedlé, listí se dokonce používá ve farmacii k močopudným čajům apod.

Samčí jehnědy visí jako nějaké ozdoby a povlávají ve větru.

Prašníky jsou už prázdné.

Otevřené šupiny samičích jehněd tvoří jakoby ostnatý povrch, vidět jsou růžovobéžové vlásečky blizen.

Velké překvapené mě čekalo u několka našich modřínů, jsou zasazeny asi 7let, od stadia semínka je dělí asi 10 let a už kvetou.

Dekorativní samičí květ, bude z něj šiška mnohem menší než smrková.

Samčí modřínové květy

A copak se děje v našem "rybníčku", spíše louži?

Plavou tam chuchvalce žabích vajíček. To zas bude skřehotu!

Některým smrkům se letos zachtělo kvést.

Před třemi lety jsem si v lese zasadila kamčatskou borůvku. Konečně začala trochu růst. Není to vlastně borůvka, je to jedlý druh zimolezu.

Pěkně kvete. Přistihla jsem tam dva čmeláky, kteří mi to tam  systematicky opýlili.

Škoda jen, že se to jaro tak kvapně překlápí do léta. Žádné deštivé aprílové počasí se nekonalo. Vše vypadá svěží, ale vody je opravdu málo.

Jaro na zahradě

Na zahradě, kde máme ovce, roste hodně ovocných stromů, polovina z nich jsou ale tzv. "špendlíky". Jsou to podnože, na které se roubují např. švestky. Někdy roub "odejde" a vyrazí podnož. Špendlíky kvetou brzy zjara, ještě před třešněmi. Pro včely je to dobrá pastva, využijí ji na rozvoj včelstva, včelař jim nic ubírat nemůže.

Fotografování je dost problematické, včely mají naspěch, světelné podmínky nejsou vždy ideální.

Tato včelka saje nektar, to jí chviličku zdrží, takže je tady šance. Jasně zde vidíte vysunutý sosáček.

O dva dny později - kvetou už třešně, slunce svítí. Včely sbírají pyl i nektar. Některé se specializují, jiné berou obojí. Při sbírání pylu včela vlítne na květ, vteřinu zahemží nožičkama a letí na další květ.

Tady je vidět, jak se některýma nožičkama drží na květu a jednou přední a jednou zadní plácá kuličku pylu ( pak přidává trošku medu z volátka a nakonec přilepí na zadní nožku - to na fotce není). Vše se děje během vteřiny.

Na její chlupaté tělíčko se nachytá pyl, i když ho cíleně nesbírá. Při přeletu z květu na květ si postupně přejede předníma, pak středníma nožičkama tělíčko a připlácne na zadní nohu. Při trpělivém pozorování je to vidět i pouhým okem, když člověk tuší, o co jde. Nepoučenému pozorovateli to připadá jako chaotické třepotání nožičkama.

Tahle sosá a má už i pěknou zásobu pylu. S foťákem se nesmí dělat prudké pohyby, včela má totiž oči i vzadu na hlavě, takže monitoruje celý prostor kolem sebe, i když má hlavu vraženou v květu.

Jsem zvědavá, kolik nektaru v květu je. Utrhla jsem vše zbytečné, abych dobře viděla "na dno".

Kolem semeníku se blýská nektar. Celý vzorek jsem nakonec snědla, je sladký a chutný.

Při pozorování toho včelího snažení jsem si uvědomila, jaká dokonalost to je - tři páry nohou, o křídlech, natož žihadle, ani nemluvě:-)

Máme prvního beránka

 Ušáček se narodil 3. dubna ovečce Lady.

Tady je mu jeden a půl dne.

Jméno si vysloužil, když jsem ho nemohla najít a pak jsem si konečně všimla opodál ležícího jehněte, tedy spíš jeho vztyčené hlavičky s ušisky trčícími legračně do stran.

Tady už mu jsou 2 týdny.

Vesele si poskakuje, všude se plete, ale vždy včas uteče.

I když seno ještě nebaští, jen přičichává a olizuje, musí se ke krmitku taky nacpat. Našel si velmi výhodné místečko, nikdo se na něj nemůže mačkat, ani na něj šlápnout.

Venku se skoro nedá chytit. Odsud se mu ale vůbec nechtělo, dokonce se nechal hladit.

Jediné, co mu schází, jsou kamarádi. Nějací by se měli narodit začátkem května a to teprve bude zábava.

Těstové pletení - uzlíky a uzly

Vídeňské uzly

Recept a postup jsem vzala z těchto zajímavých stránek

http://schokoladenbutterbrot.de/2017/08/23/wiener-knoten/

Těsto mi vyhovovalo chuťově, je nepřeslazené, ale musela jsem přidat tekutinu, asi to závisí na mouce.

Recept:

• 500g hladké mouky (aspoň část by mohla být typu 00, nemusí být ale Extra)
• 60g změklého másla
• 50g cukru
• 5g soli (půl čajové lžičky)
• 40g čerstvých kvasnic
• 1 vejce
• 180ml plnotučného mléka (stačí i obyčejné, ale radši dejte 230ml nebo uberte mouky)
• vajíčko na pomazání

Postup zpracování těsta je obvyklý, já jsem ho dělala v domácí pekárně, máslo, sůl a cukr jsem rozpustila v části mléka, kvasnice nechala vzejít v hrnečku s trochou mléka, cukru a mouky, pak jsem dala do pekárny všechny tekuté složky a spustila.

Těsto jsem rozdělila na 10 stejných dílů. Každý ten dílek pak na dva a vyválela asi 20 cm.

Dají se křížem a jedno rameno spodního pramenu se přehodí na druhou stranu. A hned se překříží.

Začne se plést jako ze čtyř pramenů. Vzniklá houstička se otočí naruby a sroluje tak, že se oba konce setkají a sežužlí. Toto spojení je pak na rubu housky. Už když se to drží v ruce, tak to člověku napoví, jak housku dodělat, aby vypadala jako ty dole.

Hotové uzlíky se potřou vajíčkem a nechají kynout zhruba takovou dobu, co trochu obeschne nátěr. Pak se znovu potřou a dají do trouby.

Pečeme ve vyhřáté troubě na 180 stupňů zhruba 15-20min.

Hotové uzlíky. Mohou se třeba posypat mákem nebo sezamovými semínky.

Tyto uzlíky jsou dobré třeba k snídani nebo k svačině. Je to takové vánočkové nebo makovcové těsto.

Podobně se dělá i tzv. "winston knot" - pod takovým názvem tento uzel lehce najdete na internetu.  Jen se místo jednoho pramene vezme trojice pramenů. Ty trojice se zaplétají jako čtyřpramenný pletenec a na závěr se taky oba konce spojí vespod. Dá se použit kynuté těsto na vánočku nebo výše zmíněné uzlíky.

Udělala jsem šest pramenů, ale jsou nějaké krátké.

Výsledný pletenec je pak také trochu kratší než by měl být.

Struktura nahoře je tudíž trochu jiná než by měla být, ale to ničemu nevadí.

Tady jsem to obešla jinak. Udělala jsem pramenů dvanáct a jakoby je napojila:-)

Z půl kila mouky to vyjde na dva takové uzly - bochánky.
Velikonoční mazance jsem tentokrát dělala právě takovéto - pletené.

Z houstičky se po přidání hlavičky a dolních nožek stanou zajíci.

Sázím moje smrčky

Jakmile na jaře rozmrzne zem, dá se začít se sázením. V lese to ale trvá déle, slunné dny nestačí, musí přijít teplý vzduch.
Máme v podstatě skoro celou paseku posázenou, ale ještě se dají najít místečka, kam by se nějaký ten smrček vešel.Taky je potřeba nahradit uschlé smrčky z loňské výsadby.

Tady mám takovou svoji miniškolku. Smrčky pocházejí ze zakoupeného osiva. Protože jsem jim nedávala takovou péči (zalévání, hnojení apod.) jako v profesionální školce, rostly dost pomalu, přibližně 4-5 let.

Vždycky si jich vyrýpnu zhruba deset a jdu hned zasadit.

Moc se s nimi nepárám. Zapíchnu sazák, zaviklám s ním a otočím trochu doleva a doprava. Pokud by půda byla moc tuhá, vyrýpnu jakýsi "špunt". Smrček nemá kůlový kořen, spíš se rozkládá do stran, tak by měl být zasazen do jamky, pouhá štěrbina není moc vhodná. Ovšem u menších sazeniček postačuje.

Stromky mají být v řadě z praktických důvodů. Při vysekávání trávy pak vím, kde si  mám dávat pozor.

Při takovém doplňovacím sázení netrhám žádné rekordy, stačí 50-60 kusů, však zítra je taky den.
Tak mám čas projít se trochu po pasece a okolí. Zjistila jsem, že včely nosí pyl. Líska už odkvetla, tak to bude nejspíš z olše. Olše a líska jsou docela příbuzný druh. 

Samčí květy - dlouhé jehnědy, samičí květy - růžovofialové "šištičky".

Pod každou šupinou je okvětí se čtyřmi tyčinkami, každá má dva prašníky, celkem tedy osm prašníků jako u lísky. Jsou jen jinak uspořádány. Tato olše ještě pyl nepouští, je v mrazové kotlině a čeká na vyšší teploty.

Na olši žádné oříšky nevyrostou, samičí květ zdřevnatí, vypadá jak šištička, ze které nakonec vypadávají semínka.
Olše je větrosprašná, včely nepotřebuje. Včely ale její pyl potřebují a užijí si ho více než toho lískového, protože už je spolehlivější jarní počasí.