Jaro na zahradě

Na zahradě, kde máme ovce, roste hodně ovocných stromů, polovina z nich jsou ale tzv. "špendlíky". Jsou to podnože, na které se roubují např. švestky. Někdy roub "odejde" a vyrazí podnož. Špendlíky kvetou brzy zjara, ještě před třešněmi. Pro včely je to dobrá pastva, využijí ji na rozvoj včelstva, včelař jim nic ubírat nemůže.

Fotografování je dost problematické, včely mají naspěch, světelné podmínky nejsou vždy ideální.

Tato včelka saje nektar, to jí chviličku zdrží, takže je tady šance. Jasně zde vidíte vysunutý sosáček.

O dva dny později - kvetou už třešně, slunce svítí. Včely sbírají pyl i nektar. Některé se specializují, jiné berou obojí. Při sbírání pylu včela vlítne na květ, vteřinu zahemží nožičkama a letí na další květ.

Tady je vidět, jak se některýma nožičkama drží na květu a jednou přední a jednou zadní plácá kuličku pylu ( pak přidává trošku medu z volátka a nakonec přilepí na zadní nožku - to na fotce není). Vše se děje během vteřiny.

Na její chlupaté tělíčko se nachytá pyl, i když ho cíleně nesbírá. Při přeletu z květu na květ si postupně přejede předníma, pak středníma nožičkama tělíčko a připlácne na zadní nohu. Při trpělivém pozorování je to vidět i pouhým okem, když člověk tuší, o co jde. Nepoučenému pozorovateli to připadá jako chaotické třepotání nožičkama.

Tahle sosá a má už i pěknou zásobu pylu. S foťákem se nesmí dělat prudké pohyby, včela má totiž oči i vzadu na hlavě, takže monitoruje celý prostor kolem sebe, i když má hlavu vraženou v květu.

Jsem zvědavá, kolik nektaru v květu je. Utrhla jsem vše zbytečné, abych dobře viděla "na dno".

Kolem semeníku se blýská nektar. Celý vzorek jsem nakonec snědla, je sladký a chutný.

Při pozorování toho včelího snažení jsem si uvědomila, jaká dokonalost to je - tři páry nohou, o křídlech, natož žihadle, ani nemluvě:-)